Kapitán Steve Harrington

3.

Další den ráno jsem samozřejmě musela zaspat. Že někdy zaspím jsem věděla ale že hned DRUHÝ DEN to je rekord... Budík jsem neslyšela takže mě vzbudila až Robin. ,,Ellie? Co děláš tak dlouho za 10 minut musíme být v práci... halooo Ellie?" Konečně jsem otevřela oči. ,,cože? ještě chvíli Robin." ,,ELLIE VSTÁVEJ ZA DESET MINUT MUSÍME BÝT V PRÁCI." Jejda. Rychle jsem vyskočila na nohy a běžela jsem do koupelny si RYCHLE opláchnou obličej, potom jsem ve skříni vyhrabala nějaké oblečení. Oblékla jsem se popadla jsem batoh a utíkala jsem dolů. Robin už na mě čekala u dveří. ,,Rychle zrovna přijel autobus." Běžely jsme na zastávku která bylo blízko a užuž se autobus rozjížděl ale když nás řidíč uviděl tak zase zastavil. Nastoupily jsme a sedly jsme si dozadu.
Přišly jsme jentaktak a Steve už tam samozdřejmě netrpělivě čekal. ,,kde jste tak dlouho? To nemůžete aspoň jednou přijít včas." ,,já jsem tu druhý den a včera jsem přišla včas tak se prosimtě uklidni." ,,Nemel a běž se převlíct" ,,ano kapitáne jak si přejete." Buď už s tím kapitánem LASKAVĚ ticho." Nic už jsem neříkala a radši jsem se šla s Robin převléct. ,,to je vždycky takový idiot?" zeptala jsem se Robin když jsme se převlékaly. ,,někdy je to idiot a někdy je docela v pohodě." Tak to je super, NĚKDY...
Steve zrovna něco řešil vzadu s Robin a já jsem byla u kasy. Přišel tam nějaký kluk, bylo mu asi 13. Než jsem stihla něco říct už se mě ptal: ahoj jsem Dustin... Dustin Henderson. ,,ahoj já jsem Ellie."
,,je tady?" ,,kdo je tady?" Zeptala jsem se ho zmateně. A najednou ze dveří od šatny vystřelil Steve. ,,Hendersne jsi zpátky." ,,jsem zpátky a ty máš práci." ,,jo mám práci." A začali se tam celý vysmátí nějak plácat asi jejich pozdrav. ,,s kolika dětma se ještě kamarádíš." ,,umm Dustine tohle je Ellie, Ellie tohle je Dustin." ,,ja vím už jsem se seznámili." řekla jsem.
Steve si pak šel s Dustinem někam sednout a povídaly si já s Robin jsme mezitím obsluhovaly. On je na nás nejdřív naštvaný a pak si klidně odejde s nějakým kamarádičkem pokecat.
Když jsme skončily tak jsem s Robin jela domů autobusem, protože se mi vůbec něchtělo jít pěšky. Na večeři jsem si dala housku. Neměla jsem hlad, protože jsem měla pozdě oběd. Na to, že je to jenom zmrzka tak tam chodí hrozně moc lidí. Pak jsem si nastavila budíka, protože jsem zjistila, že jsem se nevzbudila, protože se s tím budíkem něco stalo a tak mě to logicky nemohlo vzbudit. Okoupala jsem se a šla jsem spát.

Jsi špatná...
Cože? Co se to děje? Všude kolem byla tma neviděla jsem na krok nikde nikdo jenom ten hlas.

Kvůli tobě umřela.
Kdo? Moje mamka?

Kdyby si tu nebyla bylo by všem líp
Ne to není pravda! Já za nic nemůžu! Nech mě na pokoji.

Jsi zrůda!
To není pravda!Křičela jsem.

A vtom jsem se probudila. Dýchala jsem rychle a byla jsem spocená. Venku už vycházelo slunce. Co to právě bylo? To byl můj otec? Myslela jsem, že když se přestěhuju tak na něho zapomenu ale on se mi vrací v nočních můrách to je vážně skvělé. Když jsme se zklidnila tak jsem se pokusila usnout nejdřív se mi vůbec nedařilo usnout ale pak jsem aspoň na chvíli ještě usnula.

Tahle kapitola je zatím nejdelší má 560 slov což je pro mě hodně😭✋🏻 je zase trash ale to už mě nepřekvapuje💀a koho jo