Další ráno,
Co slunce nesvítí,
Obloha zůstává šedá,
Mraky neprší kyselý deště,
Ale zahořklý.
A lidi tu hořkost vstřebávaj,
Jsou hořký jak kapky na kašel.
Tupé chodit do práce a zpět,
Do školy,
Ze školy
Za školu.
Probodávaj tě pohledy,
Ale diváj se skrz.
Na otázky odpovídají predepsane,
Falešným smíchem.
Nikdo nemá odvahu na protest,
Vsak už i západy slunce zakázaly,
Prej byly škodlivý.
A způsobovali pocity radosti.
Mít radost přeci nemůžeš,
Ne v tomhle zkaženým světě.
Ovládli ho depresivní dečka,
A kritičtí dospělí.
Básníci máj bezedný oči,
Vidí co neexistuje,
Vidí co nevidí,
Vidí tenhle sedej svět,
Ale vlastně ho nevidi(nesmí).
Všechno je přece růžový, dokonalý,
Ruce za zády,
Píšou básně neviditelnym inkoustem.
Staly se z nich dealeři,
Dealeři radosti.
Lidi ji můžou ochutnat,
V těch básních,
Vonících po trávě citronový, (pamatujes?)
Ale pozor, je to látka návyková
A při nedostatku,
Se propadnes ještě níž,
Do tohodle zkazenyho světa....
