MERCY/ Pablo Gavi

CHAPTER 4

„ Tak jak je?" sedla jsem si vedle Ferrana a nezapomněla jsem ho bouchnout po stehně.

„ Ferran byl hodinu na záchodě a zvracel." odpověděl mi Pedri.

„ A ten parchant se mi celou hodinu smál." dodal Ferran. Všichni jsme se zasmáli. Koukla jsem se na telefon a přišlo mi oznámení. Byla to zpráva od Alexii.

Alexia:
Čau jen ti připomínám že je za dvacet minut trénink.

„ Sakra." zaklela jsem. Rychle js m vyběhla z Gaviho pokoje do toho mého. Rychle jsem si vzala svoji sportovní tašku a běžela jsem na stadion.

Konečně jsem doběhla. Šla jsem do šaten a prevlikla se na trénink.

„ Čau. Proč seš tak udýchaná?" Alexia přišla do šatny a já se ji lekla.

„ Bože Alexio. Vyděsila si mě." řekla jsem.

„ Běžela jsem sem celou cestu." odpověděla jsem ji na otázku a ona se zasmála.

„ Holka ty seš blázen." Dala mi ruku kolem ramen a společně jsme šli na hřiště.

„ Takže holky. Některé z vás půjdou v neděli na zápas proti Madridu, vlastně všechny kromě Paris." řekl Xavi.

„ Xavi, Lucy hraje dost dobře. Měla by jet s námi." Alexia se mě snažila bránit ale já věděla proč nejedu s něma.

„ To je dobrý. Zůstanu." řekla jsem a Xavi kývl. Začali jsme trénovat. První rozcvička,pak penalty a pak jsme hráli takového prostředíčka a oka jsme začali hrát.

Po tréninku jsem šla do šatny. Osprchovala jsem se a oblékla si oblečení ve kterém jsem sem přišla.

Pina za mnou přišla a já nevěděla proč.

„ Paris. Xavi chce abys hned přišla na hřiště." řekla mi a já kývla.
Vzala jsem si tašku a šla jsem zpátky na hřiště.

„ Volal si mě?" zeptala jsem se Xaviho když jsem přišla na hřiště.

„ Jo. Chci se ti omluvit že nemůžeš hrát proti madridu." řekl mi.

„ Chápu z jsem moc mladá abych s něma hrála." řekla jsem a Xavi se zastavil a podíval se na mě.

„ Co?" zeptám se nechápavě.

„ Nehrajes s Madridem protože tam letíš společně s klukama." vysvětlil a já se usmála.

„ To si nemohl říct hned?" Xavi se začala smát.

„ Ne. Hele už můžeš jít. Uvidíme se zítra na tréninku." řekl mi a já kývla a zamávala jsem mu.

Když jsem přišla před stadión tak tam stál Gavi a smál se.

„ Ahoj. Na koho čekáš?" zeptám se ho.

„ Ta osoba stojí předemnou." odpověděl mi. Vzal mi tašku.

„ Nemusíš mi brát tašku." řekla jsem mu a chtěla jsem si vzít svoji tašku zpátky ale Gavi se nedal a nechal si moji tašku. Šli jsme pomalu k hotelu a po cestě jsme si povídali.

„ Zjistila jsem že tuhle neděli hrajeme proti Madridu." řekla jsem.

„ To je skvělý."

„ Ale já tam nehraju." dodám.

„ Cože? Proč?" zeptal se trochu naštvaně.

„ Xavi mi řekl že poletím s vámi do Madridu." odpověděla jsem mu. „ Jako tvoje soukromá fotografka." dodala jsem a on se usmál.

„ A nebude tu to líto?" zeptal se.

„ Ani ne. Uvidím vás poprvé hrát naživo." řekla jsem mu. Dorazili jsme na hotel.

„ Půjdu do svého pokoje. Čekám hovor od..." nevěděla jsem co říct. Nemůžu říct že čekám hovor od Neymara. „ od bráchu." řekla jsem a Gavi chápavě kývl.

„ Tak zatím Paris."

„ Zatím Gaviro." šla jsem do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Unaveně jsem si lehla na postel a zavřela jsem oči.

A/N: Sorry za chyby. Vím že je to teďka takové nudné al když si počkáme tak to bude lepší a lepší 😁.