Strážce Subjektu A7

II.

Pustí se do vysvětlování a přitom mi všechno ukazuje.

,, Proč co je tam?"

Zeptám se zvědavě jako kdyby mě na jeho monologu zaujali jen poslední slova.

,, Sice to nováčkům obvykle neříkáme, ale ty by si tam byla schopná vběhnout, proto udělám výjimku. Je tam labyrint."

Povzdechne si a dramaticky pronese poslední slovo. Jako kdyby už mi jen sama o sobě nemělo vzít dech.

,, Labyrint?"

Řeknu ohromeně. Jsme uvězněni uprostřed labyrintu. Paráda.

,, Ano a je velmi nebezpečný hlavně v noci, proto tam nikdo nesmí. Guty?"

Řekne nesmlouvavě a čeká až kývnu na souhlas.

,, Proč jsme tady? Udělali jsme něco? Kdo nás sem poslal?"

Chrlím ze sebe otázky, na které chci znát odpověď.

,, Nevíme to nevíme a to taky nevíme. Hele každý se vzbudí v kleci stejně jako ty bez vzpomínek a nemá tušení co se tu to děje. Jediné na co si během pár dnů vzpomeneš je jméno. To jediné nám tvůrci nechali."

Řekne smutným tónem. Sice to vypadá, že je se vším v pohodě, ale podle mě není možné se s tím naprosto vyrovnat.

,, Tvůrci?"

Zeptám se s nakrčeným obočím.

,, Tak říkáme těm, kvůli kterým jsme tu. Posílají nám každý týden zásoby a každý měsíc nového bažanta."

Vysvětlí mi jejich označení. Takže tvůrci super lidi, když nás sem poslali musím říct.

,, Co teď bude se mnou?"

Vzpomenu si, že by bylo fajn i vědět co dál.

,, Během pár dnů si vyzkoušíš všechny práce a kde budeš nejvíc prospěšná už zůstaneš."

Řekne jako by to pro něj byla rutina, což asi je. Každej měsíc to samý.

,, Je nějaká šance, že se dostaneme ven?"

Nedá mi to musím se zeptat. Jistě věřím, že dostaneme musí být cesta ven, ale on je tu přeci jen dýl.

,, Věříme v to. Každý den běžci prozkoumávají labyrint a hledají cestu ven. Jejich kápo je Mihno, ale u nich práci zkoušet nebudeš. Patří tam jen ti nejlepší."

Sice to není úplná úžasná zpráva, v kterou jsem doufala ale dá se s tím pracovat.

,, Další otázky?"

Zeptá se s povzdechem.

,, Zatím ne."

Zakroutím záporně hlavou. Jenom kývne a ukáže rukou k žebříku. Pochopím a začnu lézt dolů. Asi dva metry nad zemí pode mnou praskne šprušle a já spadnu na zem. Nejprve cítím jen bolest od nárazu. Bude mít slušných pár modřin, když v tom mi hlavou probliknou čtyři písmena ALEX.

,, Dobrý bažo?"

Sleze dolů Alby a pomůže mi vstát.

,, Ne bažant. Jmenuju se Alex."

Šťastně se usměju. Už vím aspoň jak se jmenuju. Konečně!

,, Těší mě Alex. "

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\