Strážce Subjektu A7

I.

,, Dejte ji do díry."

Rozkáže a ty kluci co mě drží přikývnou. Než se nadám jsem vhozena do nějaké vydlabané jámy.

,, Au! Co si to dovolujete takhle se mnou házet! Já jsem člověk ne kus dřeva!"

Bolestně vyjeknu a poté na ně naštvaně zakřičím, když mě pozorně sledují.

,, Právě teď spíš jak člověk vypadáš jako pes se vzteklinou."

Pošklebuje se mi ten asiat za mřížema. Mám takovej pocit, že jsem ho asi praštila málo. Všichni co tam stáli odejdou a já se uvelebím na zemi. 

Začnu uvažovat o všem co se za poslední chvíli událo. Nejspíš jsem přežila utopení, proto ta voda na plicích, potom děsivou jízdu klecí a pak jsem se porvala s pár kluky. Pokusila se o útěk a nakonec skončila tady. To jsem to teda vyhrála. Ale počkat jak jsem se dostala do tý klece? A kde to jsem? Co se stalo? Udělal jsem něco? Kdo jsem byla? A kdo jsem teď? Jak se jmenuju?!

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

Vrátí se až chvilku před setměním a to pouze jen ten týpek, co tomu tady asi velí.

,, Tak co bažo už si se uklidnila?"

Řekne a zvědavě povytáhne obočí.

,, Kvůli tomu jste mě sem snad zavřeli ne? Abych se zklidnila."

Naštvaně odseknu a hodlám ho ignorovat.

,, A koukám, že se nám to moc nepovedlo. No nic zítra se za tebou zastavím zase a pokud chceš vědět odpovědi na tvoje otázky, tak bych změnil přístup."

Povzdechne si a otočí se k odchodu. Já si povzdechnu a zvážím všechny možnosti, jestli mě ohrozí když budu milá. Nakonec spolku svou hrdost, že si poradím sama a zavolám na něj.

,, Počkej!"

Překvapeně se na mě otočí a vrátí se zpátky ty tři kroky, co stihl mezitím udělat. Taky jsem mohla počkat až jich udělá aspoň pět. Jenže na ty otázky si neodpovím sama a on nabízí vysvětlení.

,, Chci znát odpovědi....Mám v hlavě děsnej zmatek."

Tiše si povzdechnu a čekám na verdikt.

,, A slibuješ, že neublížíš dalšímu placerovi?"

Podezřívavě si mě měří očima a je vidět, že přemýšlí nad mým propuštěním.

,, Komu?"

Hodím na něj nechápavý výraz, při kterém se trochu zamračím.

,, Komukoli koho tu uvidíš."

Jeho odpověď je sice matoucí, ale budiž.

,, Dobrá slibuju."

Povzdechnu si a protočím nad tím očima. Pokud oni nezačnou útočit nehodlám ani já.

,, Skvěle! Pojď akorát je čas na večeři. Mimochodem jsem Alby."

Tleskne nadšeně Alby a otevře mříže. Poté mi podá ruku a pomůže mi ven.

,, Slíbil si mi odpovědi. Třeba proč neznám své jméno."

Jakmile stojím venku dojde mi, co vlastně řekl. Založím si ruce do kříže a nahodím pohled typu dělej nebo se slib ruší.

,, Ty také dostaneš, ale až po večeři. Určitě si hladová."

Ujistí mě a podívá se na mě něčím co asi měl být starostlivý výraz.