Škola andělů a démonů

26 kapitola - znovu

U Jacoba v pokoji jsem usnula.

„Čau kámo no kurva koho to máš v posteli"

„Buď ticho nebo jí vzbudíš"

„Stalo se už nespím"vyhrabala jsem se z peřin a sedla si na postel.

„Co tady děláte výsosti"řekl trochu posměšným hlasem Jacobův spolubydlící.

„Spala jsem jestli sis nevšiml"

„No jo všiml ale kde todle není vaše postel"hodila jsem po něm vražedný pohled.

„Pardón nepředstavil jsem se jsem Scott Tate těší mě"podal mi ruku a já jsem jí neochotně přijala.

„Isabel Cullen"

„Vím kdo jste a opravdu mě zajíma co dělate tady a řekl bych že i přes noc protože je osm hodin ráno"

„To není tvoje věc"

„No je to z časti můj pokoj takže je to moje věc"

„Naser si"vyšla jsem naštvaná z pokoje a měla jsem namířeno do mého pokoje.

„Ty seš vůl"Jacob se vydal za mnou.

„Belo počkej"zastavila jsem se a počkala až Jacob doběhne za mnou.

„Promiň on není vždycky takový jen rád rejpe do lidí"

„Jo v pohodě a stejně musím jít na hodinu mi začíná hodina"

„Dobře"Jacob už byl na odchodu.

„Jacobe"

„Ano"

„Děkuju za včerejšek a mikinu ti vrátím co nejdřív"

„Není zač a nech si jí"

Každý jsme šly do svých pokojů.Když jsem přišla do pokoje tak tam byl dost nečekaný člověk.

„Petře ahoj"

„No ahoj všude jsem tě hledal"

„A proč?"

„Rodiče odjeli a chtěli se s tebo rozloučit"

„Aha já jím napíšu"Petr jen pokývl hlavou.

„A kde si byla"

„Po tom ti nic není ale byla jsem se projít"

„No jasně todle na mě neuhraješ" podívala jsem se na Esme ať mi pomůže.

„Přes noc tady byla"

„Hm"

„Vidíš a co táta neublížila jsem mu"

„Ne je v pohodě"

„To jsem ráda"

„A Is to se stává že moc neovladneš"

„Já vím ale mrzí mě to"

„Je v pohodě takže dobrý"Petr po těchto slovech odešel .

„Nemáš zač"řekla Esme a usmála se já jsem jí ale ignorovala.A chtěla jsem odejít ale Esme mě chytla za ruku a já jí tou volnou rukou odmrštila na druhu stranu pokoje.

„Esme"zařvala jsem ale Esme nereagovala.Rozběhla jsem se k ní.V tom někdo zaťukal na dveře.

„Ahoj Isabel to jsem já Luk"Lukovi jsem neodpověděla.

„Jdu dál"
„Co se tu k sakru stalo"

„Jaja nevím"Luk přišel ke mě.Položil na Esme ruce.

„Je jen omráčená bude v pohodě"

„Jak si můžeš být tak jistý"

„Prostě mi věř"Luk odnesl Esme do postele.A sedli jsme si na pohovky kousek dál od postele.

„Jak to víš"

„Mám dar umím uzdravovat a rozpoznat stav ,jestli žijou,bolest a co jím je"

„Aha to jsem nevěděla"

„Moc lidí to neví"

„Ale ještě nejsem moc dobrej mám jí teprve dva roky"

„Máš hezký dar,ty umíš rozpoznat bolest a já jí způsobuju"

„To není pravda štít je moc hezký dar a je mocný ale musíš se ho naučit ovládat"

„Hm" Esme se probudila a vyletěla z postele.

„Esme jseš v pohodě"

„Jojo dobrý,čau Luku"

„Ahoj Esme jak se cítíš"

„Dobře je mi fajn"

„To jsem rád tak já už půjdu"

„A co si chtěl nebo proč si přišel"

„To nebylo důležitý probereme to někdy jindy"

„Dobře tak Ahoj"

„Čau"