Safe Place

Bože já ji zabil

Harry's POV

Když jsem se ráno probudil, byl jsem překvapen že jsem se kupodivu vyspal dobře. Mám špatný spánek. Jen mě příšerně bolí ruka, asi jsem si ji přeležel. Když jsem si ale promnul obličej tak jsem si všiml, mé modro fialové ruky?! Chvíli jsem dost zaraženě koukal na mou ruku a přemýšlel jak se to stalo. Pak se mi vybavila včerejší událost. S hlasitým povzdechem jsem si schoval hlavu do dlaní.

Mívám záchvaty vzteku. Nechci je mít ale prostě se objeví. Občas to přeženu a nevím jak přestat.

Podíval jsem se na čas, když jsem zjistil že je 10 hodin, tak jsem zaklel. Nechtělo se mi vstávat, a opustit teplo který mi dopřávala postel, bohužel nemůžu ležet celý den. Ne že bych někam pospíchal, můj život je věčný stereotyp, jen otec nemá rád když jsem dlouho v posteli. Jednou mě i polil studenou vodou, jen proto že už bylo dvanáct. Nechápu svého otce, dobrovolně vstává v sedm.

Po ne moc dlouhém rozhodování zda mám jít ještě spát, a poté se smířit s nepříjemným probuzením, jsem usoudil že vstanu.

Prvně jsem šel do koupelny abych si něčím namazal tu modřinu. Poté jsem šel do kuchyně, tam bohužel byl i můj otec.

,,Ááá synáček se nám uráčil vstát" Řekl nepříjemně Simon, a dělal něco na mobilu. Ne všichni mají telefon, většinou zbohatlíci nebo důležitý lidi. Já ho bohužel nemám, ale stejně nevím co bych s ním dělal.

,,Už jsem přemýšlel jak svého synáčka probudím." Řekl Simon a s úsměvem se na mě podíval. ,,Napadla mě krásná ale hlasitá hudba." Dopověděl Simon. Tak takový trest bych měl. Supr.

,,Dělám si srandu." Oba jsme věděli že si srandu nedělá.

Bytem se rozezněl nepříjemný vyzváněcí tón Simonova telefonu, a tak se zamračením Simon odešel do svého pokoje. Na to jsem jen protočil očima.

Možná ostatním Simon připadá jako dobrý chlap, ale mýma očima je Simon nehorázný sobec a vůl.

Chtěl jsem si udělat něco dobrého k snídani, ale když jsem zjistil že nic nemáme tak jsem si aspoň nalil vodu.

,,Musím jít, mám něco důležitého na práci. Jo běž na nakup, nic tady nemáme." Tak, jak se rychle objevil Simon, tak stejně rychle zmizel.

,,Taky jsem si všiml." Řekl jsem i když už jsem byl v bytě sám.

,,Ani sis nevšiml že mám na ruce dost viditelnou modřinu." Pomyslel jsem si. Už mi bylo zase mizerně.

3rd POV

Harry si v klidu nakupoval suroviny, v malé sámošce která byla na náměstí.

Když Harry vycházel z obchodu, dostal chuť na maliny co si koupil.

Sundal si ze zad batoh, kde měl bezpečně schovaný nákup. Když se ho chystal otevřít tak v ten moment neznámý vytrhl z ruky batoh a rychle utíkal pryč. Harry neváhal a rychle se rozeběhl za neznámým. Nemohl popadnout dech z běhu a z toho jak křičel že mu neznámý ukradl majetek a ať ho někdo zastaví.

Netrvalo dlouho a naštěstí neznámého zastavil policajt. Hned se Harrymu ulevilo a rychle je doběhl.

,,To vy jste tady křičel, že vám něco ukradla?" Zeptal se místní policista.

,,Ano vzala mi batoh, ten batoh patří mě" Řekl udýchaně.

,,Můžete mi to nějak dosvědčit?" Zeptal se na další otázku policista.

Co to je za otázku? A jak mu to mám sakra dosvědčit?! Pomyslel si.

,,Ehm no, byl jsem nakoupit, mám tam nákup můžu vám říct co tam je." Řekl policistovi. ,,To by snad mohl být dobrý důkaz že batoh je můj." Pomyslel si Harry.

Pověděl tedy policistovi svůj nákup a on to kontroloval v batohu zda říkám věcí co se tam opravdu nachází. Potom se policista pousmál a podíval se naštvaně na dívku kterou pevně držel za zápěstí.

,,Jak se jmenujete a kolik je vám let?" Zeptal se policista dívky.

,,Ehm.... No j-je-je mi 18 a-a jm-jmenuju se L-Letitia Wrightová." Dokoktala dívka.

,,Letitia Wrightová jsi odsouzená za krádež cizího majetku, váš trest by byl 5 let ve vězení, ale kdo se má divit že černá holka bude krást. Váš trest je tedy smrt." Dořekl policista a znechuceně se podíval na dívku.

,,C-c-cože?!?? P-prosím ne, m-mám doma r-rodinu, n-n-nemocnou rodinu. P-prosím ne, n-nemáme co j-jist, p-prosím slitujte se." Dokoktala plakající dívka.

,,Už za to jak neumíte mluvit bych vás zabil!" Zakřičel naštvaně policista na dívku. ,,Ale pokud chcete, můžu osobně zajít za vaší rodinou a zbavit je bolesti, a to smrtí" řekl policista potichu ale s nechutným úsměvem. Pohladil dívku po tváři.

,,Neeee!" Zakřičela dívka zlomeně.

Harry to všechno sledoval a těžce držel slzy.

,,Pane vždyť o nic nejde, mě to nevadí že mi vzala batoh, určitě se poučila pusťte ji prosím." Řekl Harry směrem k policistovi.

,, Chlapče nebuď směšný, takový lidí jako je ona se nikdy nezmění"

,,Pane prosím"

Harry čekal stejně napjatě jako dívka co policista řekne.

,,Jak říkám, nikdy se nezmění." Řekl policista s ledovou tváří.

,, Ach můj bože." Řekl potichu Harry. Tak moc doufal že to je jen noční můra, přece tohle se opravdu nemohlo dít. Harry si schoval tvář do dlaní a snažil se udržet slzy na uzdě, ale nepovedlo se.

Dívka napjatě sledovala Harryho a čekala až se na něj podívá. Cítila jak velké ruce policajta ji táhnou pryč od Harryho ale směrem k gilotině. Harry se znovu podíval na dívku s mokrými tvářemi. Dívka naznačila ústy ,,to nevadí" a pousmála se na Harryho. Zavřela oči, které už znovu neotevřela a odevzdala se smrti. Poslední co viděla byla zmáčená tvář bruneta.

Harry koukal jak dívka odchází za smrtí, slzy už mu netekly po tvářích ale stále byly po nich stopy. S bolavou hlavou si šel sednout na lavičku, nechtěl sledovat popravu dívky a tak radši zkoumal zem.

V tuto chvíli zelené oči které měli v sobě spíš moře, nechtěli existovat. Nechtěl absolutně nic cítit. Ale cítil toho hodně. Cítil bolest hlavy, cítil jak se mu blbě dýchá a také cítil jak ho někdo sleduje. Porozhlédl se a viděl malého bruneta se strništěm který na něj upíral modré oči.

Najednou měl Harry spoustu otázek. Jak dlouho mě sleduje? Viděl celou tu situaci? Proč kouká tak soucitně? Proč kouká zrovna na mě?

Pořád na sebe koukali. Neví jak dlouho, jakoby se zastavil čas. Harry to nechápal, Byl zmatený že někdo na něj koukal jakoby ho chápal. Přišlo mu, že zahlédl v modrých očí slzy, ale jistý si nebyl. Byli od sebe asi 3 metry ale i tak viděl jak moc modré oči měl. Navzájem na sebe koukali a zkoumali své rysy.

Pak jen modrooký brunet se smutně pousmál a odešel.

Harry se podíval na dívku která byla už po smrti. Hned jak to uviděl tak si schoval znovu tvář do dlaní ale někdo ho vyrušil.

,,Synu udělal si správně." Pověděl mu policajt

,,Kvůli tobě umřela zlodějka, bůh ví co by ještě provedla. Buď šťastný." Dopověděl policajt a s úsměvem odešel.

,,Jo. Kvůli mně umřela dívka která sice chtěla mi ukrást batoh ale s jídlem pro její nemocnou rodinu." Pomyslel si Harry.
,, Bože její rodina ani neví že teď už ani nedýchá. Furt na ní budou čekat" S touhle myšlenkou se Harry rozbrečel znovu.

,, Bože já ji zabil "

¡Hola!
Tak další díl.
Malý modrooký brunet hmmmm kdo to asi bude? No uvidíme ;).
Teď mám fakt zvláštní chvilku
Jsem venku na lehátku, poslouchám písničky, jsem ve spacáku, koukám na hvězdy a je 1:40.

Budu ráda když dáte vědět cokoliv do komentářů.

𝓱𝓮𝓻𝓶𝓪𝓷𝓮𝓴