Miliony hvězd... || any my One Shots

Pilgrimage 1/2

Probudila jsem se a ihned byla plná nadšení. Dnes jdeme na každoroční pouť, která se koná ve vedlejší vesnici.

Pomalu jsem spustila nohy podél postele, nazula si své papuče a vyšla vstříc kuchyni, kde byla jen mamka.

„Dobré ráno zlato," řekla mamka „máš tu palačinky." Otočila se na mě a podala mi talíř se třemi palačinkami.

Talíř jsem mile ráda přijala a došla do ledničky, z níž jsem vytáhla šlehačku. Talířek jsem si následně položila na mešní skříňku, ze které jsem ještě vytáhla nutelu.

Na každou palačinku, s velkou přesností, jsem nanesla trochu nutely, následně ji zamotala a na již zamotanou rolku nastříkala šlehačku a posypala čerstvými kanadskými borůvkami, jenž jsem ukradla mamce z ledničky, když jsem brala šlehačku.

Jakmile jsem uložila vše zpět na svá místa, mé kroky zamířily do obývacího pokoje.

Byl tu jen můj mladší bratr, který také jedl máminy vyhlášené palačinky, a přitom koukal na Binga.

Přímo jsem tu pohádku nenáviděla. Akorát z ní malým dětem pletly hlavu. Ani se nedivím proč jsou potom - ti, kdo na takové pohádky koukají - trochu blbí. Nechci tím ale někoho urážet, jen říkám svůj názor.

Celým bytem se roznesl zvuk zvonku a Samuel, můj bratr, se zvedl z gauče a doběhl - nejdříve - otevřít venkovní dveře pomocí speciálního telefonu a poté otevřít dveře našeho bytu.

Už když je jemně otevřel, ucítila jsem vůni levandulí, jež byla určitě cítit až do mého skromného pokoje. Znám jen jedinou osobu s touto vůní. A taky jedinou osobu, která dnes měla do tohoto bytu přijít - když tedy pomineme nás, kteří tu bydlíme -.

Rázem se mi po tváři rozlil úsměv od ucha k uchu a do našeho oblýváku vstoupil další člen naší (ne)malé rodiny, moje sestra Nela.

Společně jsme si sedli všichni na gauč a pojídali palačinky, než vyrazíme na každoroční pouť...

297 slov

Předem Happy New Year! ❤️