Bowtea

•3. díl•

Bála jsem se ho, ale na druhou stranu vím, že mluví pravdu s tím, že mě chtěl zachránit, protože mě začali šikanovat ostatní a on řekl, že to zvládne sám, ale u ostatních ta šikana byla mnohem horší.
-------------------------------------------------------
Nakonec jsem šla za Bowteam ven.

J: Bowtea!
B: Hmmm?
J: Chci se omluvit.
B: Za co?
J: Měla jsme ti věřit.
B: To neřeš.
J: Kdy přijedou kluci?
B: Až za dva dny.
J: To taky budeme jen spolu?
B: Jojo nebo já klidně odjedu jestli chceš.
J: Ne buď tady se mnou prosím.
B: Dobře.

Po chvíli jsme sli domů. S Bowteam jsme pak šli hrát nějaký hry a bla bla (bez piči tenhle příběh mě vůbec nebaví). Asi o 3 dny později kluci zase odjeli na 5 dní a my zase byli samy. Pořád jsme se víc a víc bavili. Bowtea se mi pořád umlouval a omlouval. A v jeden den odjel pryč (tímhle dílem to bude asi končit. Fakt se omlouvám, ale nemám nápady). Vrátil se asi v 21:49 a já zrovna spala na gauči. Přijel, dal mi pusu na pusu a chtěl mě odnést, ale já se zrovna vzbudila.

J: Kam mě neses?
B: Do postele potřebuješ se vyspat.
J: Nepotřebuju. Jediný co potrebuju je být s tebou.
B: Juli šikanoval jsem tě. Takhle si nemůžu zasloužit to co chci celou dobu.
J: Ale můžeš.

Vymotala jsem se mu z náruče a když jsem dopadla na zem, tak jdem mu dala pusu. Byl překvapený, ale pak mi to oplatil a začali jsme se líbat. Nebo spíš on začal líbat mě a já začala spolupracovat. Pak jsme se od sebe odtrhli a šli spát a usnuli jsme v objetí. Další den jsme pokračovali a zrovna když jsme se líbali tak dojeli kluci domů. Všichni na nás koukali jak na debili. Pak jsem je zahlédla a okamžitě se odtrhla a utekla nahoru. Zamkla jsem se v koupelně, seděla jsem na zemi opřená o dveře a brečela jsem. Chodili za mnou kluci, ale nikoho jsem nepustila dovnitř, ani Lipa ani Dejvíka. Nakonec přišel Cuky a toho jediného jsem pustila.

C: Juli? Co jsme to viděli?
J: Nic vůbec nic.
C: Juli šikanoval tě.
J: Jak to víš?
C: Řekl nám to.
J: Aha.
C: Juli k čemu všemu tady došlo.
J: K ničemu jen k tomuhle dvakrát.
C: Juli asi si s ním nic nezačínej, ale je to na tobě. Jen nechci aby ti ublížil.
J: Ale já to asi chci.
C: Je to na tobě. Když tak tu jsem pro tebe.
J: Jasně.

Šli jsme dolů a já se okamžitě přitulila k Bowteamu. Když jsme pak šli spolu ven.

J: Hele Bowtea.
B: Jo?
J: Já s tebou asi chci být.
B: Ale Juli...
J: Žádný ,,ale". Chci s tebou být. Nevím proč něco mě k tobě hrozně přitahuje a cítím se u tebe v bezpečí i po tom všem.
B: Juli já s tebou taky chci být, ale tak co mám dělat. Nechci ti znovu ublížit a hlavně kluci by to nepřežili.
J: Prosím Bowtea.
B: Nejde to. Není to tak jednoduchý.
J: Ale..
B: Ne.

Když tohle dořekl tak se zvedl a odešel. Jen jsem tam seděla a nic nedělala. Když jsem se po hodině schopila tak jsem došla domů. Vzala si věci a odjela k sobě. Jen jsem se rozloučila a s klukama se rozloučila. Dojela jsem domů. Rodiče byli na měsíc pryč a proto se jim hodilo, že budu u Morryho. Byla jsem doma sama a necítila jsem se moc dobře. Jen jsem ležela a nic jsem nedokázala. Z ničeho nic na mě někdo zazvonil po 3 dnech. Šla jsem otevřít. Stal tam Bowtea. Jen jsem se na něj podívala a chtěla jsem zavřít, ale on dal nohu do dveří a pak vešel.

B: Chci se omluvit.
J: Za co? Je trochu pozdě ne? Nemá to cenu si říkal tak co po mně ještě chceš?
B: Chci s tebou být, ale já si tě nezasloužím. Já nevím, bojím se o tebe. Chci to vše zpátky úplně vše místo šikany bych tě chránil.
J: Bohužel to nejde, pa.
B: Juli poslouchej mě.
J: To dělám celou dobu.
B: Neděláš.
J: Dělám vše, proto aby jsme spolu byli. Chci tě už dlouho a prostě ty furt nic. Nevím stále se ti něco nelíbí a nebo to nechceš pořád máš nějaký výmluvy a mě to už nebaví. Nic jinýho než, že to nejde neslyším. Nevím nechci tohle už.
B: Dobře... Juli budeš se mnou chodit.
J: Vždyť to nemá cenu ne. Kluci budou něco říkat a nezasloužím si tě nebo snad ne?
B: Já si tebe nezasloužím, ale ty si můžeš zasloužit koho chceš. Mám tě moc rád a prostě nevím. Už ti nebudu nikdy ubližovat slibuju.
J: Nechci mi chvíli na promýšlení.

Odešla jsem do pokoje v kterým jsem se i zamkla. A byla tam asi den možná dva. Pak jsem vyšla Joo chtěla jsem ho, ale takhle takhle asi úplně ne.

J: Dej mi prosím ještě čas.
B: Dobře tak pa.

Bowtea odešel a já si v ten moment uvědomila, že ho fakt chci. Vyběhla jsem za ním.

J: Bowtea? Stůj!
B: Co je?
J: Ano. Chci s tebou být.
B: Vážně?
J: Ano.

Políbil mě a pak jsme šli domů. Klukům jsme to řekli a pak se s námi nikdo kromě Cukyho nebavil. Nějak jsme to neřešili. Pak jsme se spolu přestěhovali do jinýho města.

Konec.

902 slov. Omlouvám se, že to skončilo takhle, ale prostě nevím jak jinak. Nějak jsem tenhle příběh měla vymyšlený úplně jinak, ale nějak z toho sešlo. No nevadí snad jste si to užili i tak.