•1. díl•

44 6 1
                                    

Zase vstávám do školy jako každý den. Nesnáším to naštěstí už je čtvrtek, takže už jen dva dny a pak si na chvíli odpočinu od Patrika. Nevím co jsem mu udělala. Šikanuje jen mě, nikoho jinýho si buď nevšímá nebo se chová hezky, ale ke mně ne a i tak se mi na něm něco líbí. No nic vstala jsem, udělala hygienu, prevlikla jsem se do mikiny a tepláků. Vzala si batoh a šla jsem ke škole. Kousek od školy mě někdo chytl za ruku a dal mi druhou ruku před pusu abych nemohla křičet. Byl to Patrik, který mě přitiskl na zeď.

P: Vím, že mě chceš, zlato. Víš, že tě taky chci. Nazývají mě Superman. Jsem tu, abych tě ochránil.Chci tě zachránit, holka. Pojď do mého světa.

Nevěděla jsem co se děje, protože před kým by mě chtěl zachránit před sebou?

J: Šílím z tebe..
P: Děvko, nutíš mě zvracet.

Jen jsem na něj koukala jak na debila a byla jsem úplně mimo. Pak mi dal pěsti do břicha a odešel do školy. Šla jsem hned za ním, protože jsem měla poslední 3 minuty než přijdu pozdě. Přiběhla jsem a šla jsem hned do třídy, ale po cestě mě zase zastavil Patrik.

P: Děvko.

Zase jsem nic nechápala, protože kamo nikdy jsem kluka neměla a nic takovýho, prostě nevím jestli jsem víc mimo já nebo Patrik. No nic sedla jsem si do lavice a pak byla hodina nuda chápete ne? Po hodině mi Patrik řekl ať jsem v 16:30 před školou. No uteklo to a pak bylo 15:30 byla jsme doma. Dala jsem si nabít mobil a šla si udělat něco k jídlu. V 16:15 jsem vyšla z domu s tím, že jsem rodičům řekla, že jdu za kamarádkou. V 16:25 už jsem byla před školou a bála se co přijde. Seděla jsem na lavičce a koukala do mobilu za 5 minut přišel Patrik. Zděsila jsem se a projel mnou studený pot.

P: Nechci..

Jen jsem na něj koukala, protože se zasekl.

P: Nechci..
J: Co nechceš?
P: Ti ublížit.
J: Už si to zvládl dost. To už horší nebude. Víc už to asi ani nejde.
P: Nechápeš to.
J: Podle mě to chápu moc dobře.
P: Nechápeš to.
J: Tak to nechápu. Čau

Běžela jsem domů, protože jsem se bála co nastane. Pak si mě Patrik už nevšímal. Utekly 2 roky a mně napsal Morry abych k němu a byla u něj 2 týdny. Řekla jsem, že dojedu ráda, ale ještě jsem se ho zeptala kdo tam bude. Řekl mi, že tam bude celá kex crew i Bowtea, že je to ten kterýho jsem nikdy ještě neviděla. Byla jsem ráda, tě ho konečně poznám, protože mi o něm kluci říkali a vypadal jako strašně v pohodě člověk a měla jsem ho ráda z vyprávění. Sbalila jsem si věci, řekla jsem mamce, že jedu k bráchovi. Šla jsem na vlak a dojela jsem k Morrymu v 17:35. Asi 5 minut jsem šla než jsem uviděla Morryho barák. Měla jsem radost, že se s nima konečně uvidím.

513 slov. Nooo doufám, že se vám to zatím líbí papa<3

BowteaWhere stories live. Discover now