In the shadows // Shadowland #1

Prolog

𝟏𝟑𝟔𝟕 𝒑.𝒑.
𝑳𝒚𝒓𝒂 𝒑𝒐𝒗

Lyra, zahalená v kápi pod níž měla rudé korzetové šaty, vypůjčené z šatny jedné ženy obchodníka se protáhla kolem pracovníků divadla. Páteční večer byl obvykle velmi rušný a tu a tam se dalo dostat dovnitř bez lístku či pozvání. Stačilo si jen vyhlédnout vhodný okamžik. V tom aniž by se příliš vytahovala, černovláska vynikala.

Na tuhle příležitost se připravovala až příliš dlouho, nenechá si jí utéct jen kvůli své nerozvážnosti. Avšak dívčino srdce zběsile tlouklo, když mířila k lóži, která jak doufala měla být dnes prázdná.

Usadila se do křesla potaženého sametem barvy půlnoční noci a rozvázala si roztřesenými prsty šňůrku pláště. Nedokázala uklidnit svou nervozitu ani podivný pocit co ji proudil žilami. Ač si každičký bod plánu procházela několikrát a postupem času ještě více zdokonalovala, skutečnost, že se jednalo o něco úplně jiného než byla běžně zvyklá, nevymizela.

Pohlédla dolů do hlediště a tam ho zahlédla. Svůj dnešní, přičemž jak věřila, poslední cíl. Poslední kousíček co ji chyběl k tomu aby opustila nejen toto království, ale celý kontinent.

Onen muž nebyl nikdo jiný než výběrčí daní a trn v oku mnoha obyvatel Nicholas Brexton. Ty vysoké daně, určené samotným králem Aesirem šli z části do jeho kapsy a nebylo tajemstvím, že se s tím v určitých kruzích chlubil.

I jeho vzhled byl okázalou přehlídkou vlastního bohatství. Červený kabátec vyšívaný zlatou nití s knoflíky z drahých kamenů na němž se třpytily nejrůznější brože, společenské kalhoty z drahé látky jenž zářili čistotou a střevíce jen podtrhovali jeho důstojný zjev. Rukou ověšenou těžkými prsteny svíral ruku blonďaté ženy po jeho pravici.

Pokud si Lyra pamatovala dobře, jednalo se o jeho ženu Lilianu. Vskutku tragický příběh. Neboť ona již dala své srdce jinému, když se do toho připletl její otec, přičemž zaslepen zlatem drahými kameny přislíbil její ruku výběrčímu.

Ovšem kvůli ní tu dnes nebyla. Stačil jediný pohled na jeho nadutý měšec zavěšený na opasku aby si to uvědomila. Tolik na očích, obyčejné lákadlo na pouliční zlodějíčky jakým byla i ona.

Zvuk mosazných zvonečků na konci opony ohlašoval začátek prvního dějství. Proto se i ona opřela a krátila si čas do přestávky sledováním představení, které viděla nejméně tucetkrát.

Kdyby měla bez obtíží popsat jednu vlastnost krále Aesira byla by to bez pochyby nadutost. Jak jinak si vyložit skutečnost, že po několik let dvakrát týdně nechal uvádět hru, popisující jeho vítězství. Rovněž také vyobrazení nejhrozivější bitvy co kdy byla zanesena do historie, ale podle téhle šarády to byl nejspíš nepodstatný detail.

Jediná obměna, která se konala byla výměna herců. Jednou hrál Lorcana Deamira, bývalého krále Stínozemě, starý muž s černou nevzhlednou parukou. Jindy podstatně mladší, jenž měl s pomocí barev na tváři vykreslené vrásky. Nic z toho nepřišlo Lyře správné, ať stíny v jejím světě znamenají zlo, ale bohatnout nad ztracenými životy znamenalo vždy zkaženost a v ní vyvolávalo veliký odpor.

O zesnulých jenom dobře pomyslela si hořce a jak několikrát předtím, tak i teď znechuceně zavrtěla hlavou.

Trvalo to ještě notnou chvíli než zvonky tentokrát ohlásili konec prvního dějství a začala krátká, avšak pro dívku dostatečně dlouhá přestávka. Spěšně si nasadila zpátky svůj plášť a pospíchala po schodech dolů aby nepromeškala Nicholase.