Chtělo to víc času

...

Chtělo to víc času,
toho jsme si byli vědomi.
Jenže nebyl,
jakoby došel.
Každý ho měl,
jen my dva ne.
Vždy jsme si byli blízcí,
už od studia.
Tehdy jsme se poznali je náhodou,
která nám změnila život.
Od začátku,
až do konce.
Konce který se blížil,
pro nás až moc rychle.
Byli jsme si toho vědomi,
někdy až moc.
A právě to,
nás drželo zpátky.
Zpětně když si na to vzpomenu,
toho lituju.
Jenže už je pozdě.
Smrt si pro nás šla,
zdálo se že nespěchala.
Jenže opak,
byl pravdou.
Už dlouho si na nás brousila kosu,
jenže my stále utíkali.
Tehdy jsem ještě nevěděla,
že se jí vydám sama.
Kdybych jen mohla tušit,
jenže netušila.
O to mi bylo hůř.
Tenkrát,
i teď.
Jenže tento příběh není o mě,
nýbrž o něm.
O tom,
co mi ukradl srdce.
A jeho příběhu,
i když z prvu smutném.

Nemohla jsem se dál dívat,
nešlo to.
On krvácel,
ztrácel se mi před očima.
On se ztrácel,
ona přicházela.
Krev byla všude,
na něm i na mě.
Věděla jsem to,
věděla jenže nezabránila.
Nešlo to,
věřte že jsem se snažila.
Očividně né dost.
Bylo mi ho líto,
jeho i mě.
Času bylo,
my jím mrhali.
Nechtěla jsem,
vážně ne.
Cítím jak mi tečou slzy,
mě i jemu.
Máme poslední vteřiny,
jenže by to chtělo roky.
Roky které byly,
už nejsou,
ani nebudou.
Naposledy ho políbím,
naposledy se utopím v jeho onyxových očí.

Neodešel,
on zemřel
Zbyla jsem tu,
zas a znova,
na vše sama.
Snažila jsem se,
vážně.
Jenže to nejde,
já už nemůžu.
Jsem tu,
ale přesto nejsem.
Tenkrát jsem ho ztratila,
s ním i své srdce.
Nejde to,
vážně ne.
Dál už ani nechci,
bez něho ne.
A proto tu teď stojím,
stojím na útesu.
V první chvíli stojím,
v druhé padám.
Stačil jen krok,
jen jeden malý krok.

Lilia Coltte Snape.