B/Witches [CZ]

Kapitola 1. Selena Collins

„Seleno, Seleno vstávej!“ Křičel známý hlas. „Mami, nech mě spát. Vždyť´ jsou tři ráno.“ Zamumlala Selena. „Já nejsem tvá matka, a o to právě jde. Musíme co nejrychleji odjet!“ Řekl hlas a Selena se okamžitě posadila. „Teto Kate? Co tu děláš? Co se děje?“ „Ted´ není čas na vysvětlování. Obleč se a zabal si věci, musíme odjet.“ Selena už se na nic neptala a udělala vše, co teta řekla. Když měla hotovo, vydala se ven před dům, tam už na ní v malém černém autě čekala teta. „Dej si věci do kufru a nastup si!“ řekla a Selena tak učinila.
Už byly nějakou tu chvíli na cestě, ale za celou dobu nikdo nepromluvil. Selena byla unavená, ale i přes to se rozhodla že ticho prolomí a zeptá se tety proč ji tak najednou odvezla z vlastního domova v Kalifornii. „Teto?“ „Hmm?“ „Co se děje? Proč si najednou přijela až sem? A kam vůbec jedeme?“ „Vidím, že máš spoustu otázek. Pokusím se ti co nejlépe odpovědět.“ Řekla teta, a pokračovala. „Jedeme ke mně do Briar Valley, odteď tam se mnou budeš bydlet, v Kalifornii už není bezpečno. Tvoji rodiče mi nařídili tě odtamtud odvést co nejdřív to bude možné, tak jsem se okamžitě sebrala a přijela.“ „Máma s tátou? Kde vůbec jsou? Doma jsem je od včerejška neviděla. Myslela jsem, že se zdrželi v práci, ale bylo mi divné že se předem vůbec neozvali.“ „Popravdě netuším, kde teď jsou, ale jedno vím jistě. Stalo se něco příšerného, jinak by mi nevolali! Po celém světě se ztrácejí lidé a mám za to, že to není náhoda. Někdo je unáší, a ten někdo si důkladně vybírá. Tvoji rodiče měli za to, že jde i po tobě. Bohužel mi není známo, kdo za únosy stojí, nebo čeho tím chce dosáhnout. Jedno ale vím jistě, ať už je to kdokoliv není to obyčejný člověk.“ Dokončila teta svůj monolog. „Takže někdo unáší lidi, nejspíš unesl moje rodiče a teď jde i po mě, proto nemůžu zůstat doma a stěhuji se k tobě do Briar Valley, největšího zapadákova na světě?“ „Přesně tak, ale zrovna zapadákov bych tomu neříkala. Od tvé poslední návštěvy se to tam dost změnilo.“
Po zbytek cesty si povídali o všem, co se v Briar Valley za tu dobu změnilo i o všem, co se za těch deset let událo. Když o pár hodin později dorazili do Briar Valley a zastavily před tetiným domem, Seleně se před očima míhali všechny vzpomínky z dětství. Jak se s tetou chodila koupat do nedalekého jezera, jak si na zahradě hrávala s Frankiem, malým štěňátkem, které si teta přivedla z útulku, i ta, jak si chodívala sama malovat na půdu, kde ji nikdo nerušil. Tetin dům měl i s půdou tři patra. Byl natřen bílou barvou a před vchodem byla malá veranda. Za domem byla velikánská zahrada s bazénem a spoustou barevných květin. Právě tam Selena trávila nejvíc času, když za tetou jezdívala. Zevnitř byl dům stejně krásný jako zvenku. V přízemí byla obrovská kuchyň s dřevěnou vyřezávanou linkou, velký obývací pokoj, ve kterém byla nádherná zelená pohovka, před níž stál dřevěný stolek. Po boku se pyšnilo nádherné houpací křeslo bílé barvy. Naproti obýváku byli troje dveře vedoucí do spíže, koupelny a tetina pokoje. Vedle nich stálo schodiště stoupající do druhého patra. Tam byla další koupelna, malá pracovna, kde teta trávila nejvíc času, a další dva větší pokoje. Jeden z nich byl prázdný, byla to jediná místnost se vstupem na půdu. Ten druhý patřil právě Seleně. Tetin dům byl místo, na které se nedá jen tak zapomenout. Byl obyčejný a přesto nádherný.
Selena s tetou vystoupily z auta a začaly z něj vyndavat tašky, které Selena následně odnesla do svého pokoje. Když měla vše odnešeno a vybaleno, sešla po schodech dolů do obývacího pokoje, kde už na ni čekala teta popíjející kávu. „Tak co už ses zabydlela?“ „Ano, skoro vše mám vybalené a uspořádané, už chybí jen utřít poličky a vystavit si na ně fotky.“ Odpověděla Selena. „To je dobře.“ Řekla teta a dodala. „Zítra půjdeš do školy, domluvila jsem se s ředitelem, tak můžeš hned nastoupit. Vše potřebné už jsem ti koupila, ale pokud bude něco chybět tak mi řekni. Také jsem mluvila s dívkou ze sousedství, a říkala že ti celou školu ukáže.“ „Jo jasně. Už se těším. Jsem zvědavá, jak to tam teď vypadá, koneckonců je to už deset let, co jsem tam s tebou byla naposled.“ „Ano, od minule se toho dost změnilo. Lidé jsou tu v pohodě, ale najdou se tu i pěkný s.*ehm ehm*, chci říct, že by sis měla dávat pozor s kým mluvíš. Né vždy jsou lidé tací, jak se zdá.“ „Neboj se, dám si pozor.“ Odpověděla Selena. Dalších pár hodin jen tak seděly a povídaly si, co se od Seleniny poslední návštěvy událo. Najednou teta rozhodla že už je čas jít spát, zvedla se od stolu a zamířila do svého pokoje. „Dobrou noc“ Řekla a zavřela za sebou dveře. Netrvalo dlouho, a i Selena se vydala do svého pokoje v druhém patře. Cestou musela přemýšlet o tom, proč jí teta říkala ať si dává pozor, s kým mluví, však lidi z takového zapadákova nemůžou být tak špatní. Nebo snad mohou? Nakonec si řekla, že o tom přemýšlet nebude.  Když konečně došla do pokoje, jen si lehla a usnula.
_________________________________

Ahoj všichni,
Ano zase začínám novou knížku ale myslím, že to tak pro mě bude lepší. Možná budu schopnej vydávat kapitoly častěji pokaždé k jiné knize. Víc se teď budu soustředit na ty v češtině, protože je to pro mě lehčí.
V Aj mám zatím jen jednu knihu a na další pracuju, ale zatím 🤫

Doufám, že se líbí.