Kouzlo Gothamu

VII.

Po tom všem, jako kdyby se vrátilo vše do starých kolejí. Nikdo se na zmizení Kringlové vůbec neptal a když na to nakonec stejně přišla řeč, řekl Edward že se vrátila ke svému bývalému příteli, po kterém však nebylo nikde ani vidu ani slechu.

Po většinu času když byl Edward v práci, zůstával Oswald v bytě sám. To ho však užíralo, jelikož společníci většinou doprovází kouzelník na každém kroku. Většinou mají i stejné zaměstnání, aby nemuseli bát od sebe příliš daleko. Proto když byl doma sám, tak jejich pouti dost trpělo. Proto se rozhodl , že další den půjde s ním ať se to bude kouzelníkovi líbit nebo ne.

Edward byl již vypravený a připraven odejít ze dveří. Již by otevřel dveře, kdyby si nevšiml jak se mu do zad zarývali něčí oči. Konkrétně Oswaldovo. A to si do teď myslel, že tučňák spal. Otočil se a přímo před ním stál kompletně upravený Oswald. Kouzelník neměl ponětí, kdy vstal a stihl tohle vše. Zřejmě použil nějaké kouzlo. Hlavně protože v bytě celou dobu panovalo hrobové ticho.

„Oswalde, dobré ráno. Kam máš namířeno takhle brzy?" zeptal se ho Edward.
„Tobě také dobré ráno. Jdu s tebou do práce," odvětil stručně, jako by to byla naprostá samozřejmost.
„Cože? Proč?" zeptal se i když měl své podezření. „Navíc, takhle tam se mnou jít nemůžeš," odmítl ho.

V tomhle světle mohli chodit ven jen ve dvou podobách. V lidské nebo ve zvířecí, i když v té také moc nechodili. Tedy pokud se nejednalo o nějaké normální zvíře jako byla kočka, pes a podobně, nebo nebyli v nějakých zařízeních. Hybridní podoba byla zakázána, i když byla pro společníky naprosto přirozená.

Zakázána byla proto, že tím tak dávali najevo svou nerozhodnost s identitou, nebo trpěli nějakou poruchou osobnosti. Někteří společníci si museli vyjednat speciální povolení, aby se mohli volně pohybovat v té podobě. Nicméně to bylo tak zdlouhavé papírování, že se raději měnili kompletně.

To pro Oswalda však nepředstavovalo žádný problém. Usmál se, soustředil se a během mžiku stál před Edwardem na první pohled normální muž v černém obleku na míru, s černými rozcuchanými vlasy a bledou pletí.

„Můžeme?" zeptal se ho Oswald, když byl připraven vyrazit a přešel ke dveřím . Edward se jenom uchechtl, jak ho dokázal tučňák předběhnout. Jednoduše ho nepřestával ho udivovat.

Když dorazili na stanici, Edward měl již plán jak Oswalda propašovat do své kanceláře, i když hádal že když šéfové představí správné argumenty, že by neprotestovala. Jeho plán však spočíval na jednoduchém faktu, že Bullock s Jamesem tam nebudou. Ráno totiž v rádiu mluvili o nějaké vraždě, tak předpokládal, že budou spíš tam.

Proto ho zaskočilo, když ho Bullock zastavili po cestě do kanceláře.

„Koho si to vedeš?" zeptal se ho starší detektiv. „Netušil jsem že jsi na pánskou společnost. Obzvlášť co jsi tak pokukoval po Kristen," dělal si z něj srandu, tak jako vždycky.

„Cože? Tak to není. To je můj společník. A není to vůbec tak jak to zní..." snažil se mu to vysvětlit, ale nešlo mu to.

„Já to věděl. A víš že takoví společníci se do práce nevedou?" a myslel tím samozřejmě ty společníky na noc. Pro Edwarda i pro Oswalda to byla poněkud trapná situace a ani jednomu se nelíbilo kam to směřovalo.

„Harvey, to stačí. To je Oswald, že?" zastal se ho James a kývl na Edwarda aby se ujistil.

„Přesně tak," přitakal kouzelník.

„Tady Oswald je jeho magický společník a navíc už ses s ním jednou potkal," vysvětlil mu James. „Neměli jsme čas se pořádně představit. James Gordon," a podal tučňákovi ruku. Ten ji stiskl a usmál se na něj.