Spolu (Jisung)

8

,,Jste v pořádku?" zeptá se mě ten do koho jsem vrazila, otočím se na něj a úplně ztuhnu. Je strašně hezký, jako ze snu, dívám se mu do očí a on do mých, je to nádherný pocit ,, ne...teda ano.. jsem v pořádku. A vy?" Uvědomila jsem si co jsem řekla a rychle se opravila ,, o mě si starost nedělejte... Jsem Soobin a vy?" Lehce se pousměje ,, jsem Miyeon..." cítím jak mi rudnou tváře, budu červená jako rajče
,, vy jste pacientka, že? jaktože nejste na pokoji?" To je dobrá otázka ,, no... víte.. jaksi jsem se ztratila a~ nevím kde je můj pokoj" trochu se stidím, je to trapný nevědět kde je můj pokoj ,, aha, tak mi řekněte svoje oddělení a číslo pokoje" ,, to je ten problém.. já to nevím takže jsem chtěla jít támhle na tu recepci, aby mi řekli na jakém pokoji ležím nebo něco takového.." to je takový trapas ,, aha... tak pojďte se mnou"
Vydal se nějakým směrem a já ho následuju.

-----

Nevím jak to udělal, ale něco řešil že sestrou a pokoj našel. Chvíli si se mnou povídal a pak odešel, nevím kdo to byl jestli nějaký doktor nebo tak ,
Ale vím že, se jmenuje Soobin, což je docela informace k ničemu.

~~~~~~

Konečně mě propustili a já vycházím z nemocnice. Zarazím se když uvidím kdo  stojí před vchodem... byl to Soobin a díval se na mě. Jak dlouho tu asi stojí? potom ke mě přijde, prohlédne si mě od zhora dolů ,, nechceš odvézt" pousměje se a já kývnu lehce hlavou. Nastoupím do jeho nablýskaného auta a připoután se, potom jsem mu řekla adresu a vydali jsme se na cestu ,, kolik ti je let?" začne konverzaci ,, 19.. a tobě?" ,, Mě je 22... a co děláš za práci?" Je starší o 3 roky?! ,, Já nepracují chodím do školy.. a ty určitě pracuješ, že?" ,, Jo, pracuju v té nemocnici" aha, tak takhle se dozvěděl že odcházím v tu dobu ,, a ty si lékař nebo...?" ,, nejsem, pomáhám otci, jsem takový jeho zástupce.." páni to je hezký že mu pomáhá..

,,tady mi zastav" ,, ale, ještě tu nej-" ,, já vím, ale tady mi to stačí" zvýším na něho hlas, ten se na mě koukne a pomalu zastaví na kraji cesty, chvíli tam ještě sedíme a koukáme se na sebe
,, tak... zatím ahoj"
řeknu a vystoupím z auta.

———————————

Omlouvám se za to že
je tahle kapitola krátká,
jenomže jsem nechtěla dávat další
,, scénu ,, aby se vám to nějak dobře četlo protože byste z toho nic moc neměly😐❤️
Takže se moc omlouvám,
děkuju za pochopení😊💕