3

26 0 0
                                    

Máma vešla dovnitř mého pokoje a začala „ zlato vím že se ti tenhle návrh nebude moc líbit ,ale to je jedno. Potřebuju aby si šla ven s Kimi " řekla. „ Jo tak to není problém tak já se jdu převléct ". Odpověděla jsem a začala se zvedat a v tom mě máma chytla za ruku a stáhla mě splátky na postel „ No víš potřebuju aby si sebou vzal i toho kluka" vykulila jsem oči div my nevypadaly a přitom kroutila hlavou na nesouhlas. „ Ne ne tak to nepůjde na procházku s Kimi klidně půjdu ,ale s nim ne je tak hezkej že se mu nedokážu podívat ani do očí natož abych s ním byla schopná promluvit. Takže Promň mami ,ale to fakt nejde." Mama se na mě mile podívala a začala mě prosit. „Zlato moc a moc prosím jen tak tam sedí sám znuděný a je na telefonu opravdu prosím." Protočila jsem očima „no tak teda dobře když tak hezky prosíš." Šla jsem se převléct .
Toto jsem si vzala:

Není to zrovna moje nejlepší oblečení normálně si vezmu nějaký cargo panta ,ale přece jenom jdu jen na procházku ze psem tak proč si brát nějaký nejlepší fit co mám

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Není to zrovna moje nejlepší oblečení normálně si vezmu nějaký cargo panta ,ale přece jenom jdu jen na procházku ze psem tak proč si brát nějaký nejlepší fit co mám.
Vyšla jsem z pokoje a šla pro vodítko a taky pro Kimi. Kimi je border kolie. Šla jsem na chodbu a čekala než přijde ten kluk. Byla jsem sice dost nervózní a bála jsem se že spolu za celou procházku nepromluvíme ale zároveň jsem se těšila že ho víc poznám. Kluk vešel do chodby a chodbou zavála příjemná vůně. Mezitím co se on obouval já se rozhodla něco říct „Hele než se obuješ počkám venku," řekla jsem nervózně rychle vylezla  ven a zabouchla jsem dveře. Netrvalo to ani dvě minuty a kluk vylezl ven. „Tak kam jdeme," řekl zvídavě jeho hlubokým hlase a mile se na mě usmál. „No já nevím obvykle jdu jen tak za nosem." Chvíli bylo trapné ticho a pak promluvil. „ Jmenuješ se Kate že jo." Koukal jsem se na něj a zakývala na souhlas. „ A ty jsi ?" Koukala jsem se zvídavě dokud mě nedoplnil. „ Jo já jsem Vinnie Vinnie Hacker promiň že jsem se nepředstavil dřív." „ Ne to je v pohodě," odpověděla jsem mu. Šli jsme dál když v tom se před náma objevila velká bažinatá kalužina. „ A ku**a ," nahlas prohlásil Vinnie, „ zrovna dneska když si vezmu nové boty." Soucitně jsem se na něj podívala a prohlásila. „ No tak to nám asi nezbývá nic jiného než se otočit a jít zpátky ."
Vinnie se smutně zatvářil. „ Škoda mě to zrovna bavilo ,ale co už ." Otočili jsme se a šli jsme zpátky domů . Jak mile jsme přišli mamky už se loučily to znamenalo že se musíme rozloučit taky. Podívali jsme se na sebe a obejmuli jsme se. „Třeba se ještě někdy potkáme," řekl Vinnie. „To doufám ," odpověděla jsem a mile jsem se usmála. Pak už jsem jen viděla jak  za sebou  Vinnie zaboucháva dveře od auta. Když odjížděli ještě jsem zamávala a potom zašla i s mou mámou dovnitř a šla jsem do svého pokoje . 





Další část je tady doufám že se vám líbí ❤️❤️❤️💕💕💕

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 30, 2022 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

(Ne)običejná láska Kde žijí příběhy. Začni objevovat