In love 'FF Noah Schnapp'

Podlomené nohy

"Tak jo já už teda půjdu." Řekla jsem, když jsme došly k mému domu. "Počkej, prosím" Noah téměř zakřičel. "Jo jasně, proč? Děje se něco?" "No ani ne, jen chci, no já" Ani to nedořekl a políbil mě. Moje kole se začala třást a já měla pocit že spadnu k zemi a tak jsem si radši dala ruce okolo Noahova krku. Jen o pár sekund později se ukázala, že to bylo správné rozhodnutí, protože moje nohy doslova přestaly fungovat a moje kolena se podlomila. Naštěstí jsem se držela Noahova krku, takže to nejspíš ani nezaregistroval. Byl to sice úžasný pocit, ale já už neměla ani špetičku kyslíku a tak jsem se musela odtáhnout, z toho nejúžasnějšího polibku, který jsem kdy dostala. "No tak já už teda asi půjdu." Řekla jsem váhavě. Jenomže když jsem se Noaha pustila, zjistila jsem, že moje nohy ještě nezačaly fungovat. A já se sunula k zemi, ale nedopadla jsem, protože mě Noah stihl chytit. "Jsi si jistá, že tam zvládneš dojít sama?" Řekl Noah se smíchem. Já se na něj jen tak naoko uraženě podívala. "Ale no tak dělám si srandu. Tak co, mám tě doprovodit dovnitř?" "Pokud chceš" Pokrčila jsem rameny, tak aby to vypadalo, že je mi to vlastně úplně jedno, ale moje myšlenky říkají něco jiného. Mám v pokoji uklizeno? Jak dlouho tam bude? Jde mě vážně jen vyprovodit, nebo tam se mnou bude déle? Co budeme dělat pokud tam zůstane déle? 

Pohled Noaha:

Bylo roztomilé jak se jí podlomily nohy. A také to jak dělala, že je jí to jedno, i přes to že její výraz mluvil za vše. "Tak jo jdeme" Odpověděl jsem, ale místo toho aby jsme šli, tak jak jsem řekl, jsem Annie zvedl do náruče. "Co to děláš?" Vypískla. "No před chvílí to nevypadalo, že by jsi to dokázala sama." Řekl jsem opět se smíchem. "No jo, ale teď jsem v pohodě, fakt." Ujistila mě, a tak mě něco napadlo. Položil jsem jí, ale nenechal jsem jí jít, místo toho jsem jí opět políbil. Zase se mě chytla okolo krku a mně bylo jasné, že se jí znovu podlamují kolena. Po chvíli jsem se odtáhl a chtěl jsem jít, ale ona se mě nepustila. Můj plán vyšel. "Tak jdeme, ne? Už se můžeš pustit." "Nech toho, vím že jsi to udělal naschvál." Řekla zase naoko uraženě. "Vážně? Mám to chápat tak, že tě mám odnést?" Zeptal jsem se. "Jo" Odpověděla opět mírně uraženě. "Jak se přejete madam." Řekl jsem a zvedl jsem jí do náruče stejně jako předtím. Donesl jsem jí ke dveřím a poté jsem jí řekl aby odemkla. 

Teď jsme vevnitř a já ji pokládám na zem. "Tak jo to by bylo, kde máš pokoj?" Zeptal jsem se jí. "Ale no tak do pokoje dokážu dojít sama." "To nezpochybňuju, ale chci jít s tebou, jen se podívám dovnitř, chci vidět jak to u tebe vypadá." Řekl jsem. "Tak fajn."

"No tak co na to říkáš?" Zeptala jsem, když jsme došly do jejího pokoje. "Jo ujde, ale ještě jednu věc. To nejdůležitější." Řekl jsem a skočil do  její postele. "V pohodě měkká tak akorát." Zhodnotil jsem. "Co to děláš?" Zeptala se se smíchem. "Jen zkouším jak tvrdou postel máš ráda. To je to nejdůležitější." "No to je sice hezký, ale já jsem tu postel nevybírala ani tu matraci, já osobně bych preferovala ještě o něco měkčí" Řekla a se smíchem skočila za mnou. "A proč tě vlastně zajímá jak tvrdou postel mám?" Zeptala se. "No víš jen jsem se chtěl ujistit, že moje otázka bude dávat smysl." "Jaká otázka" Zeptala se mírně zmateně. "No...

...

..

...

...jen já se chtěl zeptat, no jestli, bys chtěla, jestli budeš, prostě budeš se mnou chodit?"