Já a můj egoista[OPRAVA]

Jsem opilá!

Oči jsem měla jako modelka.

Bez linek.

Pusu jsem měla jen růžovým leskem. Make-up prý nepotřebuju. Dali mi ale na krk. Měla jsem tam kousanec. Nebyl vůbec vidět. Bych je potřebovala až mi Tobiáš zase bude chtít označovat.

Nasadily na mě šaty. Proč to neudělaly dříve, a pak střevíce. Už jsem je měla tolikrát že ani mi to nevadí.

Měla jsem je na sobě. Vypadala jsem jako princezna....

,, Proč jsou až ke konci. Nejsou někde špinavé " kouknu na šaty. ,,Co si myslíš že jsme. Ne.... Akorát by byli špinavé, kdyby jsme tě líčili" praskne jí bublina. Kývnu. Bojím se toho plesu.... Jsou tam přeci jen upíři.

Klid je se mnou Tobiáš.

Vyšla jsem z pokoje a chtěla do pokoje ale bojím se, co mě bude čekat.

,,Jste přece jeho královna, ne" praskne jí opět bublina. Kývnu. Zaťukám. Čekám až mě pustí dál. Nebyl tam?

,, Dále" řekne najednou Tobiáš. Vyšla jsem a vykoukla jen hlavou. Měl černo červený sako. Jeho vlasy byli kratší ale né tolik. Pořád mu padaly do obličeje. Neměl tenistky. Měl černé boty.

,,Anny" koukne na mě překvapeně. Co čeká. ,,Jsi ty Tobiáš. Věděl by jsi že jsem to já hned. Musel jsi i slyšet, ne" jsem zklamaná že mě nepoznal. ,, Promiň ale tohle jsi ty". ,, Jseš zlej. To nejsem krásná každý den?" začnu ho provokovat. ,, Ehm- promiň ". ,,To nic" usměju se. ,,Jen jsem tě zkoušela " otevřu dveře dokořán. Tobiáš byl zaskočený.

,,Nesluší mi to" začnu propadat do studu. ,,N-ne právě naopak" usměje se a jde ke mně. ,, Smím prosit " ukloní se a pobídne svojí ruku. Přijmu jí. ,, Jistě že " usměju se.

,,Hej, kde jste. Musíme jít dolů" řekne Zuzka celá vyklepaná. Měla překrásný šaty.

Její stíny byli podobný jako moje jen v modré barvě. Barvu rtů měla rudě červené.
Krev?
Koukne na mě. ,, Sluší ti to Anny " utře si pusu od krve. ,, Pardón neměla jsem čas jíst" olízne si dlaň kam utřela pusu.

,, Tobě to sluší též " usměju se. ,,Mamka bude nádherná též" zašklebí se.

,, Jaký má šaty. Takhle barvu?". ,, Černé. Co čekat od ní?" zasměje se a teprve si všimnu jejího drdolu.

***

Došli jsme domů a už tam bylo několik lidí.... Ehm upírů a cokoliv.

Chytnu rukáv Tobiáše. ,,Neboj" pohladí mě po hlavě. Nepostřehnu černou šmouhu co se objevila na Tobiášoví ruce, kde mě před chvílí hladil. ,,Nesahat! Víš jak dalo zabrat, aby neměla jediný pramínek vlasů mimo" řekne přísně Daniela s pravítkem. Měla doopravdy černé šaty

Všimnu si jejího krásného účesu.

,, Sluší ti to" moje huba sama mluví. Daniela na mě koukne a usměje se. ,,Tobě taky ". ,,Tak, kdo je tu nepřítel" zeptá se Daniela. ,,Thomasovi. Ten jejich syn". ,,Tihle" vykulí oči. ,,To bude těžké... Jen ti říkám ať se ho ani nedotkneš". ,,Jestli se Anny nedotkne, tak mu nic neudělám".

,,Anny máš jediný úkol " kouknu na Danielu. ,, Nesmíš se hrbit!". ,,Budu se snažit". ,,Dobrá, jenak mě uvidíš s pravítkem " usměje se a jde do davu lidí. ,,Tu bolest nechtěj zažít" řekne Tobiáš. Byl narovnanej. Vlastně to každej. Kam jsem se to dostala? Ach jo....

,, Nemusím mluvit" kouknu na něho. Byl doopravdy vysokej. ,,Jen, když se ti zeptají ". ,,Jsem tu jediný člověk" kouknu na dav, vždycky je tam malá skupinka, co se baví a pijí víno. Chci taky....