Láska minulého času

Prolog

      Miluji anglické počasí. Spoustu lidí jezdívá na tropické dovolené, protože si chtějí užít tepla, zatímco já pobíhám venku v dešti, naprosto promočená, ale šťastná. Neberte mě zle, slunce a teplo je fajn, ale na deštivém, sychravém počasí je něco kouzelného, něco, co mě nutí se smát a být šťastná, ikdyž zrovna nezažívám nejlepší chvíle. Jednoduše...déšť je můj lékař, je to můj nejlepší přítel v dobrém i ve zlém a je také moc dobrým společníkem. Jako malá jsem si myslela, že umím déšť ovládat a proto jsem s ním tak propojená, ale pak jsem trochu vyrostla a moje představa se vytratila. Co mi ale i nadále zůstalo-láska k dešti.
     Můj přítel Daniel se mnou zrovna tuhle lásku nesdílí, dle jeho názoru je to jen ,,studená, špinavá voda" a není na ní nic zvláštního, z čehož vznikají naše neshody, protože se mnou prostě nechce chodit ven, když prší.
      Danovi rodiče se s těmi mými moc nemusí, jejich názory se dost liší a když jsme se s Danielem snažili udělat několik ,,rodinných" usmiřovacích oslav, vždy se v něčem nepohodli a končilo to hádkami, takže jsme to prostě vzdali a dál je nenutili se zbytečně setkávat. Mají se k sobě skoro jako rodina Kapuletů a Monteků, akorát fakt nehodlám zemřít, jen proto, abych je usmířila. Držíme je tedy od sebe a tak je to pro všechny nejlepší.
      Až na naše odchylky, jsme s Danielem šťastní, navzájem si vyhovujeme a v ničem se navzájem neomezujeme. Začali jsme spolu chodit na konci základky a stále nám to drží, máme mezi sebou zdravý vztah bez žárlivosti a nevěry.

      Ahojky🫶🏻
  Vím, že jsem tu (pro vás) opravdu dloouho nebyla🥹, ale začíná škola a já našla ke spoustě věcem motivaci🍾.
  Ať už jste ti, kteří ještě kdysi četli mou mlb fanfikci🐞 (love u sm), nebo jste tu noví, moc vás vítám u nového příběhu👏🏻!
  Dost mi tohle psaní chybělo, takže se pokusím psát delší kapitoly (tohle byl zatím jen prolog), abyste byli zase o trochu spokojenější.
  Mám vás všechny moc ráda a doufám, že se u nové kapitoly uvidíme co nejdřív.❤️