K čemu bych tě jen tak přirovnal?
Kvítku co po dlouhé zimě vstal
Lampě hocha, co se noci bál
K uhlí do ohně, jenž skomíral?
Uzdě, co mi strojí tradice?
Věšet na již tlustém rodokmeni
Dřiny měsíčky a měsíce
V stresu spát a vstávat unaveni?
K lásce ne, jen k zamilování?
K pouhé chvilce kypré neřesti
K hostině, jež ráno zavání
Štěstí, jež nás vrhne v neštěstí?
Múzou, co všem mužům mluví do duší
Jsi studnou všeho žití, živou Venuší!
