Undead

2. Část

,,Crystal! Jedeme nakoupit, chceš něco?" Uslyšela jsem ze zdola křičet svou matku.
,,Ani ne," zakřičela jsem na oplátku.

Byla neděle odpoledne, ležela jsem se sluchátky v uších na posteli a četla svou novou knihu. Četla jsem ji jen tak napůl, protože jsem stále musela myslet na Connora. Celou sobotu jsem odmítala jeho hovory a ignorovala jeho zprávy, ale teď mi to přišlo trochu přehnané. Potřebovala jsem trochu času, ale na druhou stranu jsem ho milovala a chyběl mi.. Po dlouhé době přijel a já toho ani nevyužila, abych s ním mohla trávit také nějaký čas.

Byli jsme spolu už docela dlouho, rok a půl. Pamatuji si přesně ten den,kdy jsme se dali dohromady. Ten den, můj život dostal úplně nový smysl. Nikdy bych ani nepomyslela na to, že by se do mě někdo, jako je Connor, mohl zamilovat, ale stalo se tak.. Ale potom se odstěhoval a tak se vidíme jen málo.

Už jsem to nemohla vydržet, vyskočila jsem z postele, sáhla po telefonu a nervózně vytočila jeho číslo. Když mobil vyzváněl, kroužila jsem po pokoji a bála se tomu, co mi řekne.

,,Crystal?" Ozval se z telefonu Connorův naléhavý hlas.
,,Jo, to jsem... ,"
,,Jsi v pohodě? Hele, hlavně nevycházej z domu. Už mi věříš? Je jich čím dál víc!" Skočil mi do řeči Connor.
,,Cože? Zbláznil ses?" Zeptala jsem se frustrovaně.
,,Ty jsi nebyla venku? Neviděla jsi to? Není to tak dlouho, co se to stalo," vysvětloval rozčíleně.
,,Hele, stojím u okna a nic zvláštního nevidím. Fetoval jsi?" Ptám se, zatímco koukám na náhodné kolemjdoucí.
,,Ježiši, ne! Jste doma všichni?" Zeptal se starostlivě.
,,Vlastně jenom já a Larry. Ostatní jeli nakoupit," odpověděla jsem lhostejně.
,,Děláš si srandu? Okamžitě jim zavolej, ať přijedou domů!" Poručil mi vyděšeně.
,,Connore, nechápu na co si tu hraješ. Zavolej mi, až budeš v pořádku.." povzdechla jsem si a chtěla ukončit hovor.
,,Počkej!" Vyhrkl, čímž mě na chvíli zastavil. ,,Musíš mi věřit, nikdy bych ti nelhal. Šíří se jakási nákaza, na vlastní oči jsem to viděl! Musíš zůstal v bezpečí," říkal. ,,Prosím," dodal tiše.

Znal mě až moc dobře na to, aby věděl, že ho neposlechnu. Věděl, jak jsem tvrdohlavá, takže si myslím, že ho vůbec nepřekvapilo, když jsem hovor típla.

Místo toho, abych zůstala doma, jak Connor řekl, jsem si přes sebe přehodila bundu a rozhodla se, jít do obchodu za rodiči. Telefon jsem se rozhodla nechat doma, protože jsem věděla, že se mi Connor bude snažit stále dovolat.

,,Larry, pojď sem. Půjdeme na procházku," zavolala jsem na svého psa. Ten hned přiběhl, olízal mě a nechal se poslušně přivázat na vodítko. Nazula jsem si tenisky a s Larrym vyšla z domu.

Sluneční paprsky mě hned udeřily do očí, čímž mě na pár minut oslepily. Zalitovala jsem toho, že jsem si nevzala sluneční brýle, ale přestože, jsem byla jen kousek od domu, jsem se pro ně už nehodlala vracet.

S Larrym po boku jsem procházela ulicemi, když jsem uviděla na druhé straně, ležet nějakou ženu. Podle jejího oblečení mi bylo jasné, že o bezdomovce se nejedná a nikdo jiný na ulici nebyl, takže jsem se jí rychle rozběhla na pomoc.

,,Co se vám stalo?" Zakřičela jsem a klekla si vedle ní na chodník. Nic neříkala, měla otevřené oči a divoce sebou škubala. Měla zlomenou ruku a vážně poraněné břicho.

,,Dobře, zůstaňte ležet, já hned zavolám pomoc!" Přikázala jsem jí a začala se mě zmocňovat panika. Kousek jsem od ní poodešla a zašátrala v kapse po telefonů, když mi došlo, že jsem ho nechala doma.

V tu chvíli jsem spatřila nějakého muže na konci ulice, jak pomalu pokulhává k nám.

,,Pomoc! Potřebuji pomoc!" Zavolala jsem na něj a prudce jsem u toho mávala. Nic neřekl, z jeho úst se ozvalo pouze hlasité zasténání. Mírně směrem ke mně natáhl ruce a jak se blížil, vyděsilo mě, jak upřeně se mi díval do očí. Ani jednou nemrkl. Až teď jsem si všimla krve na jeho oblečení a vůbec jsem netušila, co by to mohlo znamenat. Larry na něj začal cenit zuby,vrčet a já se rychle rozběhla ke zraněné ženě.

,,To on vám ublížil, je to tak?" Zakřičela jsem vyděšeně a už jsem se k ní skláněla, abych jí odtamtud mohla dostat pryč. Ještě jednou jsem se ohlédla po tom děsivém muži, abych mohla odhadnut, kolik máme času a když jsem se podívala nazpátek, vyděsila jsem se ještě víc.

Její předtím modré oči, byly najednou celé černé, protože se jí před celou duhovku rozšířili zorničky. Popadla mě za mé dlouhé vlasy a snažila se mě strhnout k ní. Začala jsem křičet, ona sténala, táhla mě k sobě a hladově otevírala pusu. Srdce mi bušilo tak divoce, že jsem měla pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi.

Zaryla jsem jí do ruky nehty, doufajíc že mě pustí, ale vypadalo to, jako kdyby necítila žádnou bolest. Vycenila zuby a chtěla se mi do ruky zakousnout, druhou jsem ji ale chytila za čelo a snažila se ji od sebe odtlačit. Ohlédla jsem se a doufala, že mi pomůže Larry, ale ten se s hlasitým štěkotem rozběhl za tím mužem.

Já nepřestávala křičet, nechápala jsem co jí je. Jak jsem sledovala Larryho, žena využila mé nepozornosti a shodila mě na chodník zády k zemi. Skočila na mě a hladově se po mě sápala.

Udeřila jsem se o chodník do hlavy, zasáhla mě prudká bolest a viděla jsem dvojmo. Na chvíli jsem úplně zapomněla, kde jsem a co se právě děje, ale probrala jsem se, když jsem si uvědomila, jak blízko jsou její ústa od mé hrudi.

,,Pomozte mi někdo!" Řvala jsem. Kopala jsem nohama a snažila se ji ze sebe setřást, ale nedařilo se mi to.

Se zaťatými zuby jsem jí zaryla prsty do očí a doufala, že ji to konečně nějak oslabí. Žádnou její reakci jsem nezaregistrovala a tak jsem stále jen volala o pomoc a snažila se vydržet co nejdéle, protože setřást ji ze sebe, se mi zdálo nemožné.

,,Prosím, pomozte mi někdo! Larry!" Křičela jsem a přitom už téměř brečela. Byla jsem k smrti vyděšená, v životě jsem nic podobného nezažila.

Náhle se ozvala rána. Výstřel. Zasáhl ženu nade mnou přímo do hlavy. Padla na mě, odvalila jsem ji ze sebe a snažila se popadnout dech. Zůstala jsem ležet, výstřely se ozývaly všude kolem mě.

,,Musíme jít," zakřičel přísný mužský hlas. Kdosi ke mě natáhl ruku, chytila jsem ji a nechala se postavit na nohy.

,,Děkuju," řekla jsem muži, který mě vytáhl. Přikývl a rozběhl se pryč. Otočila jsem se,abych se podívala, před čím utíká,protože jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou, to jsem se ale zmýlila.

Hnal se ke mně dav lidí. Tedy.. Lidí? Nevěděla jsem, jak bych jim měla říkat. Někteří jen pomalu pokulhávali, ale jiní ke mně přímo běželi. Všichni hladově sténali a natahovali ruce.

Upoutal mě štěkot Larryho a já se za ním vyděšeně rozběhla. Venku panoval zmatek. Lidé utíkali pryč, troubili v autech, na první pohled se ani nedalo poznat, kdo je normální a kdo nakažený. Všude byla spousta krve.

Utíkala jsem k domu tak rychle, jak jsem jen dokázala. Když jsem ho spatřila, stuhla jsem šokem. Celý dům byl v plamenech.
,,Pane bože," hlesla jsem a slzy mě pálily v očích.
V tu chvíli jsem se cítila strašlivě zranitelná a zmatená. Nemohla jsem uvěřit tomu,že je náš dům pryč.. Ale teď na city nebyl čas, nechtěla jsem skončit, jako další nakažená. Otočila jsem se a rychle se rozběhla k domu Connorových rodičů. Vzala jsem to kolem lesa, tam moc lidí nebylo, takže jsem mohla alespoň na chvíli zpomalit a popadnout dech.

Byla jsem tam za chvíli, divoce jsem začala bušit na dveře a doufala, že mi otevřou co nejdříve. Každou sekundu jsem byla ohrožená, ani jsem neměla žádnou zbraň, abych se ubránila.

Connor otevřel a okamžitě mě vtáhl dovnitř.
,,Co tu děláš? Zbláznila ses?" Vyšiloval, ale potom mě pevně obejmul.
,,Promiň, že jsem ti nevěřila.. Znělo to šíleně," vyhrkla jsem a vytrhla se z jeho objetí. Když jsem od něj poodstoupila, jeho pohled spočinul na mé rozbité hlavě a ve tváři se mu zračila starost.
,,Jsi zraněná! Nekousl Tě nikdo?" Zeptal se vážně.
Zavrtěla jsem hlavou, jako že mi nic není a začala přecházet po místnosti.
,,Půjč mi mobil, musím zavolat rodičům," přikázala jsem mu nervózně. Vyndal ho z kapsy a opatrně mi ho podal.

2. Část je tady asi po 2566 letech, ale neměla jsem na psaní moc náladu a ani moc času. Také jsem chtěla, aby ta část za něco stála, takže jsem jí chtěla delší.. Ale kdybych ještě psala, přidala bych ji kdo ví kdy, tak jsem se rozhodla ji zveřejnit takhle:)
Já doufám, že se líbí!:) Potěší votes a komentáře*_* Omlouvám se, že ji zveřejňuji až teď.