28) Já chci prázdniny!

3K 293 32
                                    

Uhh, konečně jsem doma ^^ Přináším vám další dílek delikventů. Snad jste to těch pár dnů přežili xD... Jak tak koukám, čtenáři jaksi kouzelně ubývají.. xD Nevadí nevadí, jsem ráda, že to aspoň někdo čte :3 Tak, bez zbytečných keců, tady je další dílek.


,,Nééé, zítra už je škola!" křiknu posmutněle. Prázdniny utekly nehorázně rychle. Ale já byla šťastná.


Nachystala jsem si tašku a vložila do ní jídlo a pití. První školní den byl nejhorší. K tašce jsem si položila školní uniformu. Takumi už si také chystal věci. Pousmála jsem se.


,,Půjdu udělat večeři" pronesla jsem směrem k blonďáčkovi. On jen přikývl. Byli jsme doma sami, rodiče spolu jeli na menší dovolenou. No, po té práci se jim ani nedivím.


Seběhla jsem dolů po schodech a zamířila do kuchyně. Měla jsem chuť na toasty a tak jsem vytáhla toastovač, šunku, sýr a další ingredience. Namazala jsem toastový chleba máslem a naskládala na to šunku a další věci.


Nakonec jsem nahoru dala další toastový chleba a zapekla to v toastovači. Takumi přišel nenápadně dolů a objal mě kolem pasu. ,,Huug" zazubil se. lekla jsem se ho.


,,Málem si mi způsobil infarkt!" křikla jsem s oddechem. ,,Uhh, to bych nerad. Ale vůbec by mi nevadilo tě oživovat" ušklíbl se. Povzdechla jsem si a usmála se. Trošku jsem se červenala.


Blonďáček mě stále držel. ,,Heleee, já musím dělat toasty, tak mě pusť" pronesu s úšklebkem. Takumi se zatvářil smutně, ale nakonec mě pustil. Dodělala jsem večeři.


,,Itadakimasu!" křikne blonďáček a začne jíst. Sedla jsem si naproti němu a taky začla jíst. Tayami se přiřítil ke stolu a začal žebrat o jídlo. Dala jsem mu kousek šunky.


Po jídle jsem vzala Tayamiho ven. Procházeli jsme se kolem domu. Neměla jsem náladu chodit někam jinam tak pozdě v noci. Po chvilce jsem šla zpátky domů.


Vodítko jsem položila na poličku. Tayami se rozběhl na svůj pelíšek a po Takumim nebyla ani stopa. Vyšla jsem po schodech do pokoje. Blonďáček zrovna vyšel z koupelny, jen s ručníkem kolem pasu.


Začervenala jsem se. ,,Mohl by ses.. laskavě obléct?" pronesu a dám si ruku před oči. Takumi na chvilku zalezl do koupelny a pak vyšel jen v kraťasách. Přistoupil ke mě a políbil mě. Jééj, měla jsem motýlky v břiše.


,,Dobrou" pronesu a lehnu si do postele. ,,Dobrou" řekne Takumi a lehne si vedle. Přitisknu se k němu a zavřu oči. On mě obejme.


-


,,Takumi!" křiknu. ,,Hmm?" zabručí blonďáček. ,,Nestíháme!" odvětím. ,,V pohodě... fotřík nás omluví" špitne Takumi. ,,Zapoměl si, že tvůj táta už není ředitel?!" křikla jsem.


Po těchto slovech Takumi vyletěl z postele a začal se převlékat. Vypadalo to, že mu tu nevadím. Vlezla jsem do koupelny a hodila po blonďáčkovi jeho hřeben. Sama jsem se převlíkla a učesala.


Na snídani nebyl čas. Vzali jsme si tašky a ruku v ruce vyběhli z domu. Běželi jsme ke škole, která nebyla zas tak daleko.


Před školou stáli ostatní z naší malé partičky. Usmála jsem se. Už jsme to stíhali, bylo 7:45. ,,Fuj, nenávidím školu.. Chci prázdniny" pronesu. Všichni přikývnou. Společně jsme vešli do velké budovy a šli ke skříňkám.


,,Všichni žáci, ať se v 8:00 dostaví do sálu!" ozvalo se z rozhlasu. ,,Za 5 minut je osm. Měli by jsme jít" špitne Natsumi. Společně se tedy rozejdeme k sálu. Tlačili se tam všichni prváci a druháci. My už byli ve třeťáku. Konečně...


Ředitelka vyšla na podium, pronesla nějakou zahajující řeč a poté se všichni rozřadili do tříd. Zůstali jsme jako minule, jenom s tou výjimkou, že Ren a Hari byli v jiných třídách. No, aspoň něco povzbuzujícího. A přibyla nějaká nová studentka.


Učitel nás odvedl do třídy. Sedla jsem si vedle Takumiho. Natsumi a hnědovlásek šli za nás. Do třídy vešla nějaká holka. Znala jsem jí. Byla z mé minulé třídy..

,,Toto je Isami Raika. Je tu nová" pronesl učitel. ,,Jsem Isami... snad spolu budeme - " nedořekla. Její pohled se zastavil na mě. ,,Ayame!" vykřikla dívenka. Rozběhla se ke mě a objala mě.


,,Isami, co tu děláš?" zeptám se jí. Byla to má dobrá kamarádka, ale pak jsme se trošku pohádaly kvůli jednomu klukovi a pak... pak jsme spolu nemluvily... Nakonec jsme se ale usmířily a já jí toho kluka přenechala. Začali spolu chodit...


,,No... Mí rodiče se stěhují za prací a... v tamtom městě jsem měla.. špatné vzpomínky. Můj kluk mě odkopl" špitne. ,,To je mi líto" odvětím.


,,Slečno Isami, najděte si místo" zavrčel učitel. Isami se na mě jen usmála a pak odběhla k volné lavici...


Vypadá to, že tu bude ještě veselo...


Yosh, konečně dopsáno ^^ Moc děkuju za všecky vote, komenty a shlédnutí, jste úúúúžasníí :33 Každopádně, Rivals vydám později, teďka nestíhám psát a myslím, že by jste v těch příbězích měli guláš xDD No, snad se dílek líbil... Pardon za krátkost, ale bolí mě hlava i ruce a navíc mám ještě spoustu učení :/


+ písnička a obrázek nebude, blbne mi Watt :/

-Lia

DelikventiKde žijí příběhy. Začni objevovat