Záchytný bod | Dramione, FF

40. Kapitola

Theodore pozvedl levé obočí. „A ptal ses jí na to?"

Blaise nakrabatil čelo. „Ne, neptal," odpověděl a zakroutil hlavou.

„Tak vidíš, já ano," řekl Theo a pobaveně se ušklíbl. Poté se znovu podíval na Hermionu, která vzhlédla od pergamenu, na který si zběsile zapisovala výklad profesora a pohlédla Dracovým směrem, což Thea donutilo zájmem přimhouřit oči. Povytáhl obočí, když se kudrnatá čarodějka viditelně napnula a on i na tu dálku viděl, jak jí lehce zrůžověly tváře. Pak se zase začala věnoval zapisování. Přesměroval pohled na Draca, který nyní zíral před sebe.

„Viděl jsi to?" zašeptal snad až fascinovaným tónem Blaise směrem k Theovi, který přikývl. Ano, něco se mezi nimi sakra změnilo a tohle ho v tom jen utvrzovalo čím dál víc. Blaise svěsil koutky úst a pokýval hlavou. Poté se šibalsky ušklíbl. V hlavě se mu zrodil geniální plán!

***

Theo seděl v primusovské pracovně a čekal na Hermionu. Nejenže spolu musí upravit rozpis hlídek, protože se dva prefekti rozhodli, že onemocní. Teda, asi se úplně nerozhodli, protože jen těžko by si asi člověk mohl říct: Teď budu prostě nemocný a bum! Chřipka je na světě. Ale chápeme se. Zkrátka a jednoduše onemocněli a dva primusové museli vymyslet nějaké řešení. Kromě toho ale taky musí začít s plánováním vánočního plesu. Jak Hermiona, tak ani on z toho neměl moc velkou radost.

Kudrnatá čarodějka proto, že neměla s kým jít a Theo proto, že nemohl jít s tou, se kterou by chtěl, tedy s Daphné. Takže nakonec to nejspíš dopadne tak, že dva primusové půjdou zase spolu. To Theodorovi zas tak moc nevadilo, přece jen... Hermiona je nádherná dívka a mít ji na plese po boku bylo vážně příjemné. Vždyť na tom prvním, maškarním, z ní nemohl spustit oči a kdyby mu na ní nezáleželo, nejspíš by se ji pokusil svést.

Jenže, Hermiona mu přirůstala k srdci víc a víc, zjistil, že je opravdu skvělá, a že ji ve svém životě vlastně potřebuje. Kdyby ji dostal do postele, ublížil by jí. To bylo víc než jasné, neb jeho srdce stále obývá Daphné, takže kudrnatá čarodějka by se stala jen dalším zářezem na jeho hůlce. A to nechtěl. Nechtěl pokazit jejich přátelství, které mezi nimi vzniklo za poněkud krátkou dobu a každým dnem se stává silnějším. Takže jo, myšlenku na úlet s Hermionou Grangerou musel vypustit z hlavy, i když mu sem tam stále prolétala hlavou. Je tu ale i druhá věc, díky které se musí, nebo chce, od Hermiony držet dál v tomhle směru.

Draco. Čím dál víc mu docházelo, že se ten Zmijozelský princ jaksi zakoukal do členky Zlatého tria. Ne, nemyslí to tak, že by se do ní zamiloval, to ne, ale prostě jen...zakoukal. Všiml si, že z ní blonďák často nemůže spustit oči a že se vždycky viditelně napne, když mu ona pohled oplatí a jejich pohledy se střetnou. A soudě dle reakce Hermiony, která je téměř stejná jako ta Dracova, by dal svou ruku do ohně za to, že ona je na tom stejně. A když Theo zrovna nepřemýšlel nad jistou zmijozelskou blondýnkou, uvažoval právě nad těma dvěma.

Musel uznat, že Draco by potřeboval po svém boku dívku takovou, jakou je Hermiona. Astorie možná je chytrá, krásná a hlavně čistokrevná, ale není pro něj ta pravá. A nejen proto, že beztak má radši Dracovy peníze, než jeho samotného. Něco mu říkalo, že Hermiona by byla schopná v něm probudit lásku, naučit ho milovat a učinit ho zkrátka šťatným. Neměl sice tušení, odkud to všechno pramení, ale prostě to tak cítil. Je to zvláštní, což? Ještě před několika měsíci by nad něčím takovým vůbec neuvažoval a snad by ho to nenapadlo ani v tom nejhorším snu.

Dveře pracovny se otevřely a v nich se objevila ta, na kterou tady čekal, což ho vytáhlo z jeho myšlenek. Na rtech se mu objevil úsměv, kterým ji doprovázel až ke křeslu, na které se posadila. „Ahoj, Hermiono," pozdravil ji.