Záchytný bod | Dramione, FF

40. Kapitola

Taaak, máme tu čtyřicátou kapitolu!
Opět se mi to trochu vymklo z rukou a příběh bude o něco delší, než jsem původně zamýšlela. Podle původního plánu se měl příběh Záchytný bod u čtyřicáté kapitoly pomalu, ale jistě blížit ke konci. Ale nebyla bych to já, kdyby to tomu tak opravdu bylo, že?

Nicméně, jako takový menší bonus, jsem se rozhodla, že kapitola bude delší než obvykle. Má něco málo přes 2000 slov! Tak doufám, že si ji užijete. To je ode mě všechno.

Ahoj!

***

Theo si znuděně podepíral hlavu dlaní a s nezájmem poslouchal výklad neživého profesora Binnse, který se své studenty asi snažil unudit k smrti. Vždycky dával v hodinách pozor, pečlivě si zapisoval všechno, co profesoři vykládali, ale pokud šlo o Dějiny čar a kouzel, házel na to bobek. Stejně měl všechno našprtáno z knížek, takže nic nového se vlastně nedozvídal. Sice se říká, že opakování je matka moudrosti, ale to by Binns nesměl učivo přednášet stylem, jako by ho to samotného nudilo.

Blaise, který seděl vedla Thea, se znuděně rozhlížel po učebně a snažil se přijít na něco, čím by se zabavil, protože měl chuť si samou nudou prokousat žíly. Uchechtl se, když očima zabloudil ke Goylovi, který málem spadl ze židle, neb usínal. Zrak mu poté spočinul na Dracovi, který seděl vedle Gregoryho a svá kukadla zkoumavě přimhouřil, neb si všiml, jak blonďák upřeně hledí kamsi doprava. Mírně se naklonil dopředu a pohlédl stejným směrem. Nebo si to aspoň myslel. A zarazil se, když mu došlo, na koho to Draco nejspíš čumí. Chvíli přeskakoval pohledem z Draca na Hermionu a pak loktem lehce strčil do Thea, který na něj upřel znuděný výraz.

„Co chceš, Blaisi?" zasyčel černovlásek.

„Draco pozoruje Hermionu," šeptl co nejtišeji čokoládový chlapec, když se naklonil blíž k Theovi.

Theodore pozvedl jedno obočí a pohlédl na něj jako pitomce. „No a?" zeptal se, neb mu na tom nepřišlo nic zvláštního. Toho, že Draco pozoruje Hermionu, když si myslí, že ho nikdo nevidí, si už párkrát všiml a zvláštní mu to nepřišlo proto, že měl pocit, že se mezi nimi něco změnilo, ale nijak zvlášť se tím doposud nezabýval.

„No a?" zopakoval jeho otázku Blaise. „Jen se podívej," šeptl a hlavou kývl směrem k blonďatému chlapci. „Zírá na ni už skoro pět minut, teda co vím já," pokračoval šeptem. „Tobě to nepřijde divné?"

„Ani ne," pokrčil rameny Theo. „Myslím, že se mu Hermiona líbí," odpověděl nevzrušně a podíval se na Draca a pak na kudrnatou čarodějku.

Blaise vykulil oči tak moc, že je po Theovi málem hodil a šokovaně otevřel ústa dokořán. „Cože?" zasyčel na svého kamaráda nevěřícně. „Jak jsi na to přišel? A jakto, že to říkáš s takovým klidem?"

Černovlasý chlapec znovu pokrčil rameny. „Jsem všímavý," odpověděl jednoduše. „Navíc, strávil s ní noc, takže..." nechal větu vyznít do ztracena, neb beztak ani nebylo potřeba, aby ji dokončil.

Zabini nemohl být víc šokovaný. Zalapal po dechu a dlaň si přitiskl k ústům. „Takže spolu opravdu spali?" vydechl vyjeveně.

Theo na něj opět pohlédl jako na idiota. „Ne, nespali spolu," odpověděl tónem, jako že je to přece úplně jasné.

Blaise se na něj zamračil. Tolik podstatných věcí a on se o nich dozvídá až teď! Jak je to možné? Vždycky, opravdu vždycky měl o všem a o všech přehled, ale teď? „Jak to, že ty o tom víš a já ne?"

„Řekla mi to Hermiona," odpověděl Theo.

Čokoládový chlapec se zamračil ještě víc. Ta cácora jedna! „Mě o tom neřekla ani slovo," zabrblal si pod nosem. A to si říká kámoška, pche!