LIES

Střed osudu-2

Po par minutách jsem přijeli do jejích tábora, kde jsi Lylu od vedli na ošetřovnu, musím uznat že to tu mají dobře udělaní, jsou na místní farmě do města to mají jenom 10 minut.

„Děkuji moc že jsi nám pomohla, jestli chceš tak můžeš zůstat par nocí Aronovi to vadit nebude" Aron? to jméno je mi povědomé „Jestli s tím bude v pořádku Aron tak bych složila oči" ha bude tráva time.

Lidi se kolem nás začínají shromažďovat a ptát se na otázky kdo jsem atd, „Lidi tohle je Morana a ona pomohla mně a Lyle když jsme byli napadení pytláky" hmmm oni mají problém s pytláky, doufám že to nejsou ty co jsem nasrala.

„Axle kdo to je?" ozval se povědomí hlas, otočím se za tím hlasem a vidím ho cele je ho kráse „Pablo?" zeptám se „Natali?" moje oči nechtějí uvěřit že to je on, rozběhnu se a skočím na něj a on mě obejme nazpátek „Nemůžu uvěřit že to jsi ty" „Já taky ne", jen se podíváme na ostatní lidi co se tváři docela zmateně „Umm takže tohle je moje neteř a její praví jméno je Natali ale říkejte jí Ali" zamávám jim trapně „Takže si my lhala" Axel se zeptá ublíženě „Promiň, já jsem nasrala až moc lidí" Pablo se na mě podívá a dává mi ten pohled 'Už zase', „Jako třeba koho" Pablo a Axel se zeptají nastejno „ No třeba cápkovi který se jmenoval Tony, jsem mu ukradla tuhle nádhernou bundu a nebo jsem byla někde vězněna a jako suvenýr když jsem utíkala jsme si vzala tenhle luk a šípy, a možná jsem nasrala ty pytláky co vás utlačuji a možná někoho dalšího idk" Pablo se zamračí a podívá se sem „Takže ti jsi jediní důvod proč jsou tady?" cítím se podraženě „ Já jsem sem přijela teprve včera takže by to nedávalo smysl" Pablo se zamyslí „Hele musím udělat to nejlepší pro mojí skupinu takže tě budu muset poslat pryč, promiň" podíval se na mně provinile „Cože? To si ze mě děláš prdel ne!, já se tady táhnu až z Moravy a ty mi řekneš ať jdu pryč, jen kuli tomu že po mně jdou lidí...." na chvíli všichni ztichnout, když uslyšeli můj hlas se zvyšovat „ Nebo víš co? Dobře půjdu, víc že jsi stejný jako otec, nikdy nepomůžeš rodině."

S tím jsem odešla a Apolo mně následoval, bouchnu dveřmi u auta a odjedu, „No chápeš to hochu ani trávu jsem si nevyhulila ach jo"

Už jdu asi přes tři hodiny až teď jsem si všimla že mě sleduje auto tak zastavím a zjisti co chtějí, vidím jak Pablo vylízá z auta „Co zase chceš Pablo?" podívám se na něj nasraně „Už jedu za tebou asi hodinu a pul a ty jsi sis mně ani nevšimla" dá mi ten poučný pohled „Hle nepřijel jsem sem abych tě poučoval ale abych se ti omluvil, promiň že jsem se tak zachoval, pojeď se mnou můžeš s námi zůstat" počkat .... něco tu nehraje, slyším jak se něco šustne v křoví.

Najednou mi začnou pískat v uších a vidím jak Pablo padá k zemi „Pablo" zakřičím a běžím k němu když v tom okamžiku cítím jak my ostrá bolest střílí bokem chytám se za bok ale běžím dal, když doběhnu k Pablovi tak ho odtáhnu za auto a začnu střílet zpátky když jsem všichni mrtví tak se obrátím k Pablovi „Pablo neusínej od stanem tě domu, jen vydrž".

Pabla vytáhnu do auta a začnu řídit jak nejrychlejší to jde za 45 minut jsem tam byly a začala jsem mlátit na bránu ale nikdo neotvíral „Pablo je zraněni otevřete, v tom okamžiku se braná otevřela......

- Tahle kapitola je velice důležitá - Tai<33