All of me (IronStrange, MCU)

All of me - 7. část

Další hrozbu jsme zažehnali, za to jsem rád. Doufám, že bude teď nějakou dobu klid. Všichni si potřebujeme odpočinout, načerpat síly. Stál na adrese 177A Bleecker Street a přemlouval sám sebe, aby zazvonil. Byl přeci Tony Stark, žádný zbabělec. Teď ho však nechránilo brnění Iron Mana.

„Hodláš tu stát dlouho?" Stál v otevřených dveřích.

„Hledal jsem zvonek." Věděl, že na výmluvu mu Strange neskočí, ale nekomentoval to.

„Pojď dál."

Následoval Stephena. Tentokrát si hodlal svatyni projít, strávit tu víc času.

„Pár věcí jsme nedořešili."

„Vím o nich. Dáš si kávu nebo čaj?"

„Kafe, díky." Počkal, až se oba usadí. „Ty zbylé kameny..."

„Jsou pryč. Nepředstavují žádnou hrozbu. Můžeš klidně spát, Tony."

„To jsem rád. Teda... nejenom já, ale..."

„V pořádku. Taky se zeptám. Jak jsem zachránil Avengers, aniž bych o tom věděl?" Ta otázka ho sžírala od doby, co o tom Tony mluvil.

„Ten večer, kdy jsi měl autonehodu... hned po benefici jsem měl odletět do Berlína, podepsat Sokovijskou dohodu. Místo toho... jsem byl v nemocnici, u tebe. Nedokázal jsem odletět... a vědět, že nemusíš přežít, Stephene. V tu chvíli mi byl celej svět ukradenej, záleželo jen na tobě. Ostatní mě podpořili, nikdo z nás nepodepsal. Ross se mohl vztekat, jak chtěl, ale všechny nás zavřít nepřipadalo v úvahu." Napil se.

„Chceš říct, žes nepodepsal kvůli mně?"

„Jo, ve zkratce je to tak."

Neuvěřitelné. Zabránil jsem rozpadu Avengers. Zavrtěl nad tím pobaveně hlavou.

„Copak?" Naklonil se blíž. „Nevěříš mi, Stephene?"

„Trochu."

„Je to neuvěřitelný podobně jako to, že se z neurochirurga stane Mistr mystických umění?"

„Dobře, když to podáš takhle, tak ne tolik, Tony." Pousmál se. Pozoroval, jak Avenger dopíjí.

„Nebudu moc troufalej, když tě pozvu ven?"

„Ne, nebudeš." Stiskl Tonymu ruku. „Rád si vyjdu na rande."

Tonymu se rozzářily oči.

(Cards on the table, we're both showing hearts

Risking it all, though it's hard)

Karty jsou na stole, oba jsme odkryli svá srdce.

Riskujeme vše, přestože je to těžké.

***

Nejvyšší čaroděj se díval z okna svatyně. Potřeboval na chvilku zastavit a přemýšlet, zvážit, zda dělá správnou věc.

Původně to mělo být jen jedno rande, jenže následovala další. Ta jiskra mezi námi přeskočila daleko dřív a já se Tonyho nehodlám vzdát, ale... vyjít s naším vztahem na světlo? Veřejnost se na to bude dívat všelijak. Kéž bych tak měl Kámen času, mohl bych...

„Co jsem Vás učila, Stephene?"

„Ne, počkat! Vy jste..."

„Mrtvá? Ano." Prastará na sobě měla svůj typický žlutý oděv. Vypadala jako za života, až na slabou záři, která se vznášela kolem jejího těla. „Pochybujete o sobě. Nemáte k tomu důvod."

„Ale..."

„Máte ho rád, že? Použít Kámen času by bylo lákavé, ale to nelze. Není to pomocná berlička pro osobní záležitosti, a nikdy ani nebyl. V hloubi duše to víte. Muž, který chtěl uzdravit ruce, by se nějakých reportérů nezalekl. Opravdu jste se změnil, Stephene. Jsem na Vás pyšná. Teď jděte a věřte sám sobě."

Zamrkal. Osaměl. Slova Prastaré ho ukonejšila. Vyhlédl na ulici, sešel ke dveřím. Pro dnešek odložil své obvyklé oblečení, nemuselo se hned vědět, že partner Tonyho Starka je čaroděj. Chtěl si uchovat alespoň zdání anonymity.

Tony neměl slov, když Stephen vyšel na ulici. Vypadal obyčejně, a přesto z něj vyzařovalo cosi nepopsatelného. Objal ho na uvítanou.

„Připraven? Nespustí z tebe oči."

„Radši bych to odpískal, ale chápu, že to nejde," zamumlal Tonymu do ramene.

„Nejde, to máš pravdu... snad tě nerozhodí novináři?" odtušil zkoumavě.

„Ne, pojďme." Chtěl to mít co nejdřív za sebou.

„Dobře... a co si pak udělat dovolenou?"

„Jen my dva?"

„Jistěže."

„Říkám ano," políbil ho. „Teď už jen přežít tohle," povzdychl si zavěsil se do Tonyho.

„Od kdy ti vadí novináři?"

„Vlastně ani nevím." Pokrčil rameny.

Vykročili společně ulicí. Vmísili se mezi další tváře v davu, nespěchali. Mohli být spolu po všech těch peripetiích, které je potkaly.

Tony se zamyšleně zastavil před budovou, kam měli vejít. „Tak mě napadlo... Stephen Stark nezní špatně, nemyslíš?" Nepočkal na odpověď, vklouzl do dveří.

Stephen se pobaveně usmál. „Ne, nezní," řekl si pro sebe. Tohle, a nejen to, na Tonym miloval. Následoval ho, a ani uvnitř z jeho obličeje úsměv nezmizel.