Moc se omlouvám kždému kdo můj příběh četl vím že 2 měsíce nevidat další díl bylo.......nezodpovědné a nefér vůči vám čtenářum, ale na mou obranu důvod proč nevišel tak dlouho další díl je ten že jsem měla e škole co dělat abych nepropadl a všechen ten stes spůsobyl taky to že jsem nemohla přijít na to jak pokračovat. Pokud tento příběh čtete tak prosím dávejte votes a komentujte když budu vědět že budete chtít aby pokračoval motivuje mě to k psaní.Už dost bylo kecání je čas přejít zpět k příběhu :)
AU REVOIR
Když Michael přestal s vychloubáním
a Isabel odchází do svého pokoje
Vincent na ni čeká a plán vysvěluje.
,,Utečeme dnes v noci za pomoci lana,
spustím se já i ty má drahá
a potom se můžem vzít,
život žít jak do teď jsem žil.
Bez tebe ztrácím všech sil.
Vždyť jsem šťastný byl ty též můžeš být."
Dívka chvíli váhá, nezná jiný život než v přepichu a klidu.
A však pomyšlení
na svadbu s Mihalem dodává ji odvahu.
Když oknem vylézají,
a dech přitom tají,
jednu věc netuší,
že blízko je někdo kdo jejich útěk přeruší.
Michael loví v lesích
okolo domu,
stejně jako ve svích
jak vychloubal se u stolu.
Teď povězme si co Michael viděl
avšak říci to někomu se styděl:
Šel jsem lesem tiše jako myš .
Do okna své Milé volám
,,Lásko má již spíš?"
Nikdo však neodpovídá,
proklatá bída.
Slyším zvuk,
proto napínám svůj luk
a vystřeluji šíp.
Asi zajíc, říkám si však běda dívčí křik.
Slyším ho z těch míst,
v žilách tuhne mi rev,
když slyším ten řev.
Otáčím se a prchám,
někomu svěřit se musím
a tak to zapisuji na papír sem.
Který pak ztrácí za lesem a mnou je nalezen.
(kdyby to někdo nepochopil : Michel ten papír ztratil a potom ho našel náš vypravěč)
Pokračování příště:
