Bittersweet /L.S./

4.

Harry

,,Dneska máš dobrou náladu, Harry, že?" zeptal se Louis, když jsme šli opět společně od skříněk do třídy.

,,Mám," řekl jsem hrdě. ,,Dneska se jdu s mamkou podívat na jedno koťátko, které bychom si měli vzít domů,"

Louis se jen usmál a když jsem došli do třídy (dnes jsem nešlápl na žádný předěl), tak jsem mu v mobilu ukázal fotku kotěte.

,,Jak mu budeš říkat?" zeptal se brunet a mně vlastně došlo, že jsem o jménu ani nepřemýšlel.

,,Já vlastně ani nevím," přiznal jsem. ,,To budu muset vymyslet,"

Celý den jsem vymýšlel jméno pro moje kotě. Neuvěřitelně jsem se na něj těšil a Louis mi říkal , že když se usmívám, tak mám ďolíčky. Prý se mu to líbí.

Na obědě si sedl ke mně, i když ho Dylan přesvědčoval ať jde k nim. Já jsem jejich konverzaci moc neposlouchal, jen jsem zachytil pár ošklivých slov od Dylana mířené na mě. Spíš jsem koukal do svého bloku, kde se nacházela tři finální jména, mezi kterými jsem se rozhodoval.

Jim
Felix
Sherman

,,Loui?" zatahal jsem opatrně za brunetův rukáv mikiny. Úplně jsem zapomněl , že se tu stále ještě nachází Dylan, nějak teď pro mě bylo důležitější vědět Louiho názor.

,,Nechápu tě, Tomlinsone. Proč se bavíš s ním?" uslyšel jsem další Dylanovu uštěpačnou poznámku. Nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. Může se bavit s lidmi, co mají na škole nějakou moc, vliv. A on místo toho zahazuje čas s mentálně nemocným děckem.

Louis na Dylana jen tvrdým pohledem koukal a ruce zatínal v pěst. Nic neříkal.

,,Tak si to tady s Haroldem užij. Jen dávej bacha, aby si neudělal něco jinak, nebo se nám tady Styles složí," neodpustil si ještě poslední slovní kopanec do mě a pak se odebral ke svému stolu.

,,Kretén," zamumlal a otočil se ke mně. ,, Copak si potřeboval?" tvářil se opět mile, ale mně bylo zase do pláče.

,,Te-teď tě budou šikanovat," poznamenal jsem.

,,Ať no. Zažil jsem i horší věci," pokrčil rameny.

,,Jaké věci?" zeptal jsem se zvědavě.

,,Někdy ti to povím... ale nechce se mi úplně tady," mile se na mě pousmál. To chápu, školní jídelna je opravdu nejmíň soukromé místo na rozhovory. ,,A teď mi pověz, vymyslel si už to jméno?"

Já jsem přikývl a ukázal mu stránku v bloku , kde byla napsána ta tři jména. ,,Mezi těmihle se rozhoduju,"

,,Sherman... to je tak neobvyklý, až se mi to líbí," pochválil mi poslední jméno.

,,Taky se mi líbí," řekl jsem a zakroužkoval ho. ,,Bude to Sherman,"

Zbytek oběda jsme ani moc nemluvili. Bylo to fajn, poprvé jsem se nebál, že po mně někdo něco hodí, protože jsem vedle sebe měl Louiho. Nevím co se brunetovi honilo hlavou, ale já měl opět rozházené myšlenky. Některé byly ošklivé. Určitě se se mnou baví jen z lítosti. Že určitě chtěl jít s Dylanem k jeho stolu, ale je až moc hodný na to, aby mě tu nechal samotného.
A nebo, že tohle je nějaká sázka s Dylanem. Nad čímž se mi stáhlo hrdlo.

Zároveň jsem si ale nadával. Co když mu křivdím?

Tak moc jsem byl zklamán vlastní rodinou, že jsem si tyhle svoje úzkosti přenášel na celé okolí.

***

Me:

Me: tohle je Sherman :)

Lou Tomlinson: ten je roztomilý! jak se mu u vás líbí?

Me: skoro hodinu se tu rozkoukával a teď mi začal okusovat ponožku :D

Lou Tomlinson: třeba se tím unaví a pak bude spát :3

Me: mohl by no. jak se máš, loui?

Lou Tomlinson: mám se dobře. děje se něco, hazz?

Me: neděje, jen maminka má noční, tak tu budu přes noc sám. nemám to rád být přes noc sám.

Lou Tomlinson: to bude dobré. budeš tam mít Shermana, to zvládneš. mám pro tebe něco udělat?

Me: možná to bude znít směšně, ale pokud bys chtěl tak... tak bys mohl přijít a přespat tu.

Opravdu jsem se bál, že se mi vysměje. Mamka má jednou do týdne noční už odjakživa a když jsem byl malý, hlídali mne její rodiče. Jenže teď se mnou nechtějí mít nic společného, proto jsem tu jednu noc musel sám přežít. Nikdy jsem ale neusnul, což mne frustrovalo a další den byl pěkně na nic.

Lou Tomlinson: není to směšné, proč by mělo? taky jsem doma sám, moje sestra šla někam s jejím přítelem, bude u něho přes noc, tak rád přijdu :)

Ta zpráva ve mně vyvolala mnoho pocitů. Byl jsem rád, že Lou přijde, ještě to tedy zavolám mamince, ale zároveň mě zaráželo, že se dovoluje jenom sestře a ne i svým rodičům.

Me: děkuju moc.

O půl hodinu později se ozval zvonek ode dveří. Já se ihned zvedl a následoval Shermana, který si to chtěl omrknout jako první. Je neskutečně zvědavý. Nakoukl jsem kukátkem ven, abych se opravdu ujistil, že je to Louis. Byl, takže jsem otevřel.

,,Ahoj," usmál se na mě a Sherman si ho šel ihned prohlédnout.

,,Moc děkuju, že jsi přišel," řekl jsem tiše a pozoroval jsem, jak si dřepl ke kotěti a hladil si ho.

,,Není vůbec za co. Taky bych byl přes noc sám, takže takhle je to lepší," vždycky byl tak veselý a pozitivní. Jako kdyby neměl vůbec žádné trápení. Louis pak vzal Shermana do náručí, sundal si v chodbě boty a šli jsme do útrob našeho bytu.

***

Byl jsem rád že tu je. Opravdu ano, jelikož před chvílí začala bouřka. Ale my jsme s Louim rozložili gauč, objednali si pizzu a koukáme na filmy. Sherman vytuhnul mezi námi, Louiho si oblíbil.

A jelikož za chvíli bude 22:18, tudíž už jsme osprchovaní a všechno a kvůli mně se půjde spát. Cítím se blbě, že to takhle musí být, ale Louis říkal, že mu to nevadí. Že je příjemná změna jít spát brzy.

Rozhodli jsme se spát na rozloženém gauči v obýváku. I když jsem se cukal, protože "to je jinak", nic jiného nezbývalo. Přišlo mi hloupé jít spát k sobě a Louise nechat v obýváku.

,,Ta bouřka je děsná," zamumlal jsem, když jsme přikrytí leželi a měli jsme zhasnutá světla. V tuhle chvíli blesk osvítil celou místnost.

,,Taky jsem je dříve neměl rád, ale teď je naopak miluju," řekl.

,,To nechápu,"

,,Maminka mě naučila je mít ráda. Vždycky při bouřkách si lehla ke mně do postele a vyprávěla mi pohádky, dokud jsem neusnul. Stala se z toho jakoby tradice a já se potom vždycky na bouřky těšil," říkal a jeho hlas se chvěl, jako kdyby měl začít plakat. ,,Teď už jsem na ně sám,"

,,Proč?" koukal jsem na něj skrze tmu. Ale jeho oči jsem viděl. Byly krásné, ano. Jeho modřenky svítily přes celou místnost.

,,Je to složitější, Harry. Pojďme spát, jinak ráno nevstaneme," vyhl se odpovědi, což mě trošku naštvalo. Ale souhlasil jsem, za chvíli bude 22:18.

,,Loui?" zamumlal jsem do tmy, když jsme pomalu usínali.

,,Ano?"

,,Děkuju, že tu jsi," opravdu to pro mne znamenalo hodně. Nedokážu si představit být tu sám. Nechtěl bych tu být sám. Zůstal bych napospas svým ošklivým myšlenkám.

,,Není vůbec za co, Curly," řekl mi tou přezdívkou, kterou už jednou použil. Líbila se mi.

Louis je moc zvláštní. Hezky zvláštní.

.

.

.

Heyyyy there! 

Vítám Vás u čtvrté kapitoly... tak, co na ni říkáte? :33

Každopádně děkuju moc za ohlasy u minulých kapitol, jste skvělý <33
M.