Bod mrazu | ONC 2022 ✔

16.

Jakmile uvidím člověka, který po celou tu dobu dělal Agnarovi špeha ve farumské kolonii, všechno kolem ustane v pohybu. Smítka prachu přestanou poletovat kolem a jen se vznášejí ve vzduchu. Vidím Ninu, jak otvírá pusu v radostném výkřiku, ale neslyším ji. V uších mi zní jen hučení mé vlastní krve a zběsilý tlukot srdce.

Malátně couvnu a narazím do Emmetovy hrudi. Je napnutý jako struna a pevný jako skála. Snažím se dostat se zpět do reality, aby se se mnou přestal svět točit.

„Věděla jsem, že jsi naživu. Nica Portmana jen tak něco neporazí," směje se a zároveň pláče Nina, když přestane svého bratra objímat. Nico roztáhne rty do širokého úsměvu. „Teď už budeme jen spolu, slibuju. Jen si potřebuju ještě něco vyřešit. Tady Mike," kývne na jednoho ze strážců, který k němu ihned přiskočí, „tě zavede do mého apartmánu. Počkej tam na mě – hned se k tobě přidám. Pokud máš hlad, v kuchyni něco najdeš," pohladí ji po tváři a Nina se bez jediného ohlédnutí nechá vyvést z pracovny.

Nico počká, až se za ní a Mikem zavřou dveře, a pak se otočí na nás. Jeho oči se zaklesnou to těch mých. „Tarjo," vydechne a jeho výraz zněžní. Já se ale ani nehnu.

„Nemluv na ni, ty šmejde," vyprskne Emmet, popadne mě za pas a odsune za sebe. Nicův příchod mě tak ochromil, že se ani nezmůžu na nějaký protest. Nico stočí pohled na Emmeta a líně se usměje. „Ale, ale, ale, kohopak to tady máme? Neměl jsi být náhodu už v nebíčku, Jonesi?" dá si ruce do kapes od kalhot Nico a pomalu se k němu rozejde.

„Mohl bych se ptát na totéž."

Nico dojde až k němu a prohlédne si ho. „Vidím, že na tobě nešetřili," zkonstatuje a předešlou Emmetovu narážku přejde bez povšimnutí. Natáhne ruku a prstem bodne do jedné ještě nezacelené rány na Emmetově tváři.

Emmet zkřiví ústa v němém zasténání. Nemůže se bránit, dva strážci ho drží za paže a pokud si dobře vzpomínám, jejich železné stisky jen tak nepovolí. Chtěla bych něco udělat, zastavit Nica, aby nechal Emmeta být, ale nemůžu se pohnout. Dokážu jen přihlížet.

„Ale prý pořád odoláváš. Však my se na tebe ještě podíváme," řekne Nico, když si Emmetovu krev otře z prstu do kapesníku, jenž vytáhnul z kapsičky svého saka. Nikdy bych nevěřila, že uvidím Nica v košili a obleku. A ani tomu, že ho v tu chvíli budu mít chuť uškrtit. To však nic nemění na tom, že vůbec nevím, o čem se to ti dva baví.

„Vyřešíme to později. Jen se chci ujistit, že jsi Tarji," střelí po mě pohledem, „za mé nepřítomnosti nic nedělal," zadívá se Emmetovi zpříma do očí. „Nemohl jsem si nevšimnout, že vy dva se k sobě máte mnohem více, než tomu bylo ve Farumu," pokračuje Nico pomalu, jako by si užíval každou větu, kterou řekne. Emmet je ke mně zády, ale když vidím, jak Nico pozoruje jeho tvář, je mi jasné, že se tam něco odehrává.

„Jestli na ni jen šáhneš, zlomím ti vaz," zašeptá zlověstně Emmet a já nasucho polknu. Jde z něj strach. Možná právě kvůli tomu se proberu z transu.

„Jak jsi se dostal z Farumu?" vyhrknu a doufám, že nechá Emmeta být. Nico mu věnuje poslední ušklíbnutí a udělá dva dlouhé kroky ke mně. Couvnu vzad a Nico se jen usměje. „Čekalo na mě jedno ze dvou Dodavatelových aut. Druhé mělo vzít tebe a Ninu, jenže agenti vás druhý den nenašli, takže odjelo bez vás," odpoví mi a já si vzpomenu na varování paní Busbyové, když říkala, že někdo hledá Ninu. Jenom Ninu.

Nechám tuhle lež být a pokračuju dál. „Věděl jsi, že Agnar vězní tátu? Souhlasil jsi s tím, aby unesl i zbytek mé rodiny?"

„Zpomal, lásko, tohle je moc otázek najednou. Nechceš jít ke mně a probrat to?" natáhne ke mně ruku, ale já před ní uhnu. „Nedotýkej se mě," syknu. „Budu to řešit tady a teď. Odpověz mi na ty dvě otázky. Stačí jedno jediné slovo," řeknu a hrdlo mě od těch slov pálí tak, že si nepřipadám, že mluvím, ale chrlím oheň.