Stačilo mrknutí oka a objevili jsme se někde úplně jinde. Všude kolem lítaly zelený světýlka, problikávaly jako všechny možný znaky, jaký jsem kdy viděl, a vytvářeli kolem nás podivnou sféru. "Kde to jsme?" zeptal jsem se ho. "Byli jsme odposlouchávaný. Přesunul jsem nás do centra Digisvěta. To co právě vidíš je shromáždiště všech dat. Říkám tomu Héxīn... znamená to čínsky Jádro." "To je hustý... takže něco jako moje Cerebro?" Byte si odkašlal. "V podstatě." Zamračil jsem se na něj. "Jak vidíš, je to poněkud složitější. Automaticky to vypočítává všechny rovnice obousměrnýho propojení, včetně isotopních nestabilností se softwarem. Hodně jsem si zjistil o tý... nehodě." "O tom se teď nebudeme bavit. Chci vědět, jak zastavíme toho hajzla." Byte znejistěl. "Héxīne, otevři soubory ze složky Láiyuán. Exportuj do... své vizualice." Pár vteřin čekání. Najednou se některý z těch zelených světýlek začaly měnit na šedivý a zpátky. Asi polovina z nich náhodně problikávala šedozeleně. Vůbec jsem to nechápal. "Vidíš to?" zeptal se mě po chvilce. "Vidím co?" Byte se dal do vysvětlování: "To co vidíš, je ovlivnění jádra tím hackerem. Schovává se někde v Digisvětě, jenže... neustále mění svoje IP. Není možný ho lokalizovat, protože je to jakoby přeskakoval z jednoho místa na několik jiných ve zlomcích vteřiny. A všechno to přeskakování nemá žádný systém, je to kompletně náhodný, takže Héxīn nemůže vypočítat, kde se znova objeví. Je to jako nekonečná hádanka, která nemá řešení." Usmál jsem se. "Všechny hádanky mají řešení. Po nějaký době mu dojdou možnosti a bude muset celej ten cyklus zopakovat." "Jenže to má příliš mnoho proměnných. Představ si, že se ve skutečným světě teleportuješ z Tokya do Benátek, pak do Londýna, Dallasu, Helsinek, Pekingu, Káhiry a na Velikonoční ostrovy, a to všechno během několika milisekund. Na světě je až moc měst, který máš všechny na výběr, a než bys vyčerpal všechny možnosti přesunu a musel začít odznova, trvalo by to měsíce, možná roky." Došlo mi, že má pravdu. "Co chceš teda dělat?" zeptal jsem se. "Proto jsem tě sem vzal. Doufal jsem, že mi s tímhle pomůžeš ty." No to je skvělý.
Po dlouhé době hrabání v tom jeho "Héxīnu", neboli jádru, se mě zeptal: "Myslíš... že to vůbec dokážeme?" Odfrkl jsem si. "Mluvíš s tím nejlepším hackerem na světě. Kdo si myslíš, že ukradl všech 497 Exabytů dat z Pentagonskýho Softwaru? Nebejt Sw1tche, Anonymous by byli jen ubohý děcka s kalkulačkama. To díky mě se kvůli Y2K nezhroutily všechny počítače na světě." Byte žasnul. "Tohle všechno jsi dokázal ty?" spadla mu čelist. "Taky jsem jednou řídil Mars Rover, když jsem se nudil... nevěřil bys, co všechno nám NASA tají." Nemohl tomu uvěřit. "Jak jsi to všechno zvládnul?" "Vždyť ti to říkám... mluvíš s tím nejlepším hackerem na světě." Byte zrudnul. "Ale notak... přece si uvědomuješ, že jsem lepší než ty..." "V tý aréně jsi dostal na prdel..." "Tohle je něco jinýho." odsekl jsem. "V čem je to jiný?" "Ve všem, tupče! Je rozdíl mezi hackerským soubojem a hackováním samotným." skoro jsem křičel. "Právě se hrabeš ve vylepšený verzi tvýho výtvoru." "A proč se v něm hrabu ty génie?" opáčil jsem. "A jo... máš tu hackera, kterýho se nedokážeš zbavit. Ten tvůj Digisvět je tak propracovanej, že má zabezpečení na houby." "Je to složitější..." odsekl Byte. "Jasně, že je to složitější. Jenže jsi to udělal až moc složitý. Tak složitý, že se v tom ani ty sám nevyznáš. Proč bys mě sem vůbec tahal, kdybych nebyl lepší než ty?" Byte mlčel. "... si myslim." domluvil jsem a vrátil se k luštění "Héxīna". "... se ještě uvidí, kdo je lepší." zamlulal si pro sebe, ale já to ignoroval. Už mě nebavilo se dál hádat... což se často nestává. Díky tomu jsem si ale všiml jedný podivnosti. "Hej, pocem... vidíš to?" "Myslíš tu anomálii?" "Ne, ten flek na tý zdi, hňupe. Jasně, že tu anomálii." Oba jsme ji chvíli pozorovali. "Tohle se dělo už dřív?" "Ne, tohle..." odmlčel se. "Tohle nikdy nedělal." Problikávání v Héxīnovo vizualizaci začínalo mít systém. Zelený světýlka, který šedě problikávaly zdánlivě vytvářely čáry. "Vypadá to jako-" "Nervový vzruchy." dořekl jsem za něj. "Počkej, něco zkusim..." zkoušel jsem triangulovat směry těch čar. "No to mě poser." "Co?" "Ten hajzl... on má snad..." nechtěl jsem tomu věřit. "Ten hacker to nedělá přes program." "Cože? Jakto? Není možný, aby tohle člověk dokázal ručně." "To není." řekl jsem. "Tak když to není program... to potom..." "Jo." "Takže myslíš-" "Přesně." Asi ho už začínalo štvát, jak mu pořád skáču do řeči, takže mlčel. "Umělá inteligence."
أنت تقرأ
http://Sw1tch.b4ck
خيال علمي- Příběh o hackerovi, jenž se dostal do problémů ve skutečném i virtuálním světě... jeho jedinou šancí je pomocí jednoho světa uniknout z toho druhého... povede se mu to? A pokud ano, ve kterém světě zůstane, a ze kterého zmizí navždy?
