Stačí jen pochopit proč - HP SLASH ✔

11. kapitola

Draco, který byl ještě stále bledý v obličeji, přihlížel situaci. Sám sebe v duchu přemlouval, aby neotevřel ústa dokořán. Bezvýsledně. Nevěděl, co si má myslet. Ještě před několika hodinami se nemohl toužebně dočkat chvílí, při kterých bude objímat Harryho Pottera. Jak mu bude oplácet lačné polibky na rty, postupně z něj serve oblečení, aby ho mohl připravit o věneček, který neměl co dělat s věnečkem, který domácí skřítkové schovávali v chladničce, a hlavně jak lascivně mu Potter bude sténat do ouška, až si ho bude brát podruhé. A potřetí. A ve stoje, v leže, diagonálně na střeše. Vzhůru nohama na koštěti. Na koštěti?

A teď... Mohl jen přihlížet tomu, jak ředitel zmijozelské koleje svléká z hábitu jeho milovaného Harryho a chlípně se přitom olizuje jako kočka, která právě dopila misku smetany.

Vzedmulo se v něm spravedlivé rozhořčení. A agrese. Co má ten slizký Snape co osahávat jeho miláčka? Potter měl být jeho!

Když se podíval do obličeje Nebelvíra, stihl si povšimnout, že on s tím taky úplně nesouhlasí. Bylo poznat, jak se tvářil odevzdaně a smířeně. Nebo měl možná křeč. Jedno z toho. Ale Draco to nemohl dopustit.

„Pane profesore...," začal a mezitím přemýšlel, jak by Snapea vylákal z komnat.

„Draco, jsem rád, že jste dorazil," usmál se škodolibě, „jistě se rád přidáte k nám. Tady pan Potter už se nemůže dočkat, až si odpyká svůj školní trest a já jakbysmet."

„Jistě, pane profesore, beze sporu by to byla úžasná zábava. Ale bohužel vám nesu nějaké zprávy. Šel jsem zrovna z ošetřovny, když mi před nosem proletěl Protiva a říkal něco o tom, že ve zmijozelské síni probíhá nějaký protest a že tam Pansy Parkinsonová vylepila vaše fotografie se srdíčky a vyvolává, že s vámi čeká dítě a..."

„Cože?" zděsil se najednou Snape, pustil Harryho z náruče a zahleděl se upřeně na Draca. „Kdy se tohle seběhlo? Vždyť před chvílí jsem všechny studenty musel propustit z učebny, zatímco jsem tady chtěl zkazit Pottera... Totiž že Potter jako vždy zkazil, na co přišel... Ano, to jsem chtěl říct."

„Já nevím, pane, nebyl jsem přítomen, ale víte, že Protiva se většinou posmívá opodstatněně. Volal kolem sebe něco jako Snape je prase, zbouchnul Pansy zase..."

Severus Snape nečekal ani chvilku a i když neochotně, odpojil se od Pottera, aby sjednal nápravu. Posbíral zbytek svých svršků, které stačil během svádění shodit a navlékl na sebe vše, co nejrychleji zvládl. I s překážejícím vzrušením v klíně. Ale bylo třeba ztrestat slečnu Parkinsonovou, která se k němu neustále vtírala už od čtvrtého ročníku.

„Vy dva tady zatím zůstanete, jestli jediný z vás odejde, dostanete školní trest, na který nikdy nezapomenete. Očekávám vaši přítomnost hned, jakmile se vrátím. Zejména tu vaši, Pottere, ještě jsme nevyřešili váš nynější trest."

„Ano, pane," hlesnul bezradně chlapec, který přežil snad už úplně všechno. Bylo až s podivem, že měl jen jednu jizvu.

Jakmile za Snapem dramaticky zavlál černý hábit a následovalo třísknutí dveřmi, Harry se ohlédl na svého zachránce.

„Je to pravda?"

Sivé oči vyhledaly ty zelené. „Asi bychom měli vypadnout, než se vrátí."

„Takže..."

„Ne, není to pravda, Potty. Kecal jsem. Jak jinak bych ho vocaď asi dostal."

„Tys mi zachránil kůži. Díky, Malfoyi!"

„A co nějaká odplata?"

„Co?"

„Co za to?" usmál se úlisně blonďák a přiblížil se k Harrymu, který byl ještě pořád svlečený. Prstem přejel po jeho paži, až se nebelvírský chytač celý otřásl. Hryznul se do rtu a sledoval, co jeho rival podnikne dál.

„Co si představuješ jako odplatu?"

„Drobnou pusinku, Potty?" zazubil se chlapec a naklonil se k těm dráždivým rtům, které ho lákaly už takovou dobu.

„A seš si jistý?" zeptal se Harry s obavami. „Není ti už nic, seš v pohodě? Včera si dopadl fakt..."

„Netahej sem toho moulu Longbottoma, s ním jsem nadobro skončil. Ještě si to odskáče. A jen tak mimochodem, jsem úplně fit. Můžu ti to názorně předvést."

„Jak myslíš..."

„Takže... Tyhle červeňoučké a sladké rty jsou teď celé moje?" přiblížil se k Harrymu tak, že se dotýkali špičkami nosů. Načež vytáhnul jazyk a špičkou přejel po jeho dolním rtu. „Jsi strašně sexy, Pottere. Salazar stůj při mně, ale strašně po tobě toužím, a jestli na tebe Snape ještě jednou sáhne, přiliju mu ráno do kávy dávivý utrejch."

Harry se zlehka zazubil, a kdyby se v místnosti najednou tak neoteplilo, možná by vynikly i jeho zarudlé tváře.

Jejich rty se spojily. Konečně! Draco Malfoy si bortil cestu skrz hradby Harryho rtů, až nakonec vlhkým jazykem vyzýval ten chlapcův, aby se přidal k té vášnivé předehře. Polibek se prohluboval s každým novým výpadem a vášeň si nacházela mezi jejich těly svou cestu.

Draco zajel Harrymu do černých vlasů a druhou rukou ho obemknul kolem pasu, aby vnímal jeho tělesnou teplotu. Hlavně aby byl v bližším kontaktu.

Něco tvrdého se otřelo o jeho podbřišek a Draco nadšeně poskočil. Ohlédnul se dolů a uviděl...

...hůlku, kterou měl Harry kouzlem přilnutou k pasu.

Ale to ho neodradilo. Vzal hůlku a položil ji k ostatním kouskům oblečení, které měl Harry na zemi. Postupně k nim přidával i to svoje, zatímco Harryho táhnul vedle do místnosti, kde byly Snapeovy komnaty. Na to, že by měli odtud zmizet, už dávno zapomněl. Inkantací zapečetil vstup do komnat. Nenápadně vmanipuloval Harryho k posteli, zatímco byli stále spojení v bouřlivé souhře jazyků. Navíc Potter ani neměl brýle na očích, takže sotva něco pořádného viděl. Ostatně stačilo, aby cítil. A cítit toho bylo dost.

Draco opatrně uložil svého milence na smaragdově zbarvené povlečení ředitele své koleje, a nalehnul na něj, koleny se vklínil k jeho rozkroku. Na sobě neměl jediný kus oblečení a vzrušení žádalo o pozornost, aby bylo ukojeno co možná nejdříve.

Harry byl na tom nejinak a bez řečí omotal svoje stehna kolem Dracova pasu, čímž ho dost nápadně vyzval, že je ochotný ke spojení jejich těl.

Netrvalo dlouho a s pomocí jednoho šikovného kouzla už Draco mohl cítit úzké útroby Harryho dokonalého těla. Rty obtěžkával jeho hrdlo, důlek mezi ramenem a krkem, bradavky, každou zvlášť a pečlivě. Párkrát se jemně zahryznul do těch Potteřích oušek a několikrát si kousnul i do naběhlých a krví nalitých rtů, které ho neustále sváděly k hříchu.

Byly to minuty, možná vteřiny, ale možná taky půlhodina, to už nevnímal ani jeden z nich. Čas neměl začátek ani konec. Dvě mladá zpocená těla byla spojena v jedno a vyrážela si vstříc. Hlasitý doprovod jejich stenů se sléval ve sborový chorál.

Když poté Harry dosáhl vrcholu, aniž by se ho Draco jedinkrát dotknul na klíně, jeho milence to dohnalo k neuvěřitelně žhavému orgasmu taky.

A mezitím, co oba dva oddechovali šťastně vpletení do sebe, někdo, komu zapečetěný vchod nedal žádnou námahu, stál ve dveřích. A oba dva aktéry zaujatě pozoroval.

AUTOR KAPITOLY: Blanch