Příběhy z Cetvin|²⁰²²

/Úvod/

Pohled Celest

,,Ellen," oslovila jsem po momentě mou sestru, jež ze stolu sklízela zbytek špinavého nádobí a vkládala jej do dřevěného proutěného košíku. Na moment se zarazila a poté mi konečně pohlédla do tváře. V té její se zračilo zmatení.

,,Ano?" optala se mě po momentě a já v tu ránu absolutně netušila, jak ji za všechno poděkovat. Nejen za znovu uskutečněný sraz rodáků, ale i za dort, na kterém bylo umístěných všech třista dvacet svíček. Aniž by si to i ona sama uvědomovala, mě tyhle drobnosti opravdu dostaly do kolen.

,,Ještě jednou bych ti chtěla za všechno poděkovat." hlesla jsem se slabým náznakem úsměvu, kdežto ten Ellenin se roztáhl od ucha k uchu. Všichni se z oslav již dávno vytratili, a tak jsme tu zbyly jen my dvě, uklízejíce spoušť, jež po slávě zbyla.

Ellen po momentu spokojeně vydechla.

,,Především bych ti chtěla poděkovat za ten dort. Původní byl sice hezčí a více mi chutnal, ale tenhle měl, místo dvaceti svíček, třista dvacet svíček," pronesla jsem a až teď si uvědomila, že to možná vyznělo, jakoby mi více záleželo na počtu svíček na dortu, než na celé oslavě. Opak byl ale pravdou a svíčky byly jen pomyslnou třešinkou na celé slávě.

,,Mně za dort neděkuj," zazubila se, zatímco za stůl zasouvala židle. Nechápavě jsem svraštila obočí.

,,Byl to nápad našich dvojčat." usmála se hrdě a mě v tu ránu vůbec nenapadlo, že by s tím Mark s Markusem měli něco společného.

*

,,A víte, co mi chybí nejvíce?" uchechtla se Jana, jež se jedním koncem větve šťourala v čerstvě rozdělaném ohni. Slunce již dávno zapadalo za svůj obzor a my se znovu shledali na našem kouzelném místě.

,,Nemám zdání," zakoktal se nejistě Markus, jenž za námi dorazil jako poslední. Prý musel ještě něco udělat doma. Ačkoli jsme žili jen s mámou, ve výchově nikdy nepolevila, a tak kluci nesměli ven, dokud neučinili to, co měli nakázáno.

,,Vy si vážně nepamatujete?" nabádala nás i nadále ona bruneta, která spokojeně seděla vedle Michaela. Michael k ní pouze nechápavě vzhlédl.

,,Tak nás už nenapínej!" popíchl ji po momentu a Jana jej probodla kamenným pohledem. Poté vydechla.

,,Naší tradici přeci. U ohně jsme si vyprávěli příběhy. Pamatujete? Domnívám se, že každý den, co jsme tu takhle sedávali." zubila se od ucha k uchu a já si konečně, po dlouhé době, vybavila, jak jsme tu kdysi před lety takhle sedávali a vyprávěli si různé historky. Poté jsem se pleskla do čela.

,,No jo, máš pravdu." uznala jsem ji a ostatní mi dali za pravdu tichým kývnutím hlavy.

,,A víte někdo nějaký?" tázal se zvídavě Michael a rozhlížel se po skupince.

,,Vlastně ano," pronesla jsem sebevědomě po nějaké vteřině.

,,Pár jsem si jich vzala z lesa zapomnění. Tedy, teď už z nového lesa vzpomínek," dodala jsem a všem se svévolně otevřely čelisti v údiv.

,,A- ale.. Vždyť sama víš, že brát si vzpomínky z lesa je přísně zakázané," vydechla ohromeně Ellen a já ji významně pohlédla do tváře.

,,Jo. Porušila jsi zákon. Za to půjdeš bručet," zavtipkoval Michal a Jana mu po momentě vlepila malý sourozenecký pohlavek.

,,Ano, to je, ale můžeš si odnést vzpomínky jen tehdy, pokud částečně vyblednou," hlesla jsem a z malé dřevěné truhličky, jež jsem měla ukrytou ve svém černém batohu, vytáhla několik šedivých lístků, na nichž se ony vzpomínky nacházely. Na zlomek vteřiny jsem se zamyslela a jednu takovou pečlivě zkoumala. Pocházela právě z dob, kdy vůdce Temných Erich, krutým způsobem přišel o svůj domov. Pak jsem vzhlédla k ostatním.

,,Vzpomínáte si, jak se Erich vyhýbal tématu, jenž souvisel s jeho ztraceným domovem?" tázala jsem se po momentu.

,,Jo, vždycky ho to potom vytočilo. Na to jen tak nezapomenu. Ještě teď mám z jeho temného běsnění zimořávky po těle," uchechtla se Nella a ostatní opět mlčky přikývli.

,,Pak si tedy připravte na kmeny podsedáky, protože z tohohle si možná, někteří z vás, údivem sednou na zadek," hlesla jsem a každý ve skupince pečlivě naslouchal mému příběhu, jenž jsem se nyní chystala vyprávět.

__________________________________________

Ahoj!
Tak jsem zpátky z úvodem k tomuto svazku doplňujících povídek. :) jinak k aktuálnímu počasí doufám, že všichni dodržujte pitný režim a straníte se přímému slunci. Já tyhle vedra už tak dobře nesnáším, jako kdysi.

Jen malá vsuvka.
Vzpomínáte si, jak jsem v prvním dílu trilogie z roku 2018 psala o koupi Roty bývalé PS? Totiž nedávno jsem zjistila, že z polovic rozpadlý státní objekt skutečně někdo koupil. Když jsem se to doslechla a vzpomněla si na onen první díl, málem mi oči vypadly údivem... Říkám si, to určitě byla jen náhoda. Prý by tam měl vzniknout resort pro turisty. Aby ne, v tak krásném místě (:

PS. Doufám, že jste všichni zdraví. Užívejte tyto horké dny s poklidem (: uvidíme se u prvních příběhů této knížky :)

-B.