Jenom já a ty // Karl x Reader

Vyhýbací den

Y/n pov
"Konečně pátek" řekla jsem. Bylo 6 hodiny, takže jsem vstala z postele a šla se převléct. Potom jsem si šla udělat hygienu a vyrazila do školy. Cestou jsem přemýšlela a Karlovi. Nechtěla jsem ho potkat, nevím proč asi kvůli tomu včerejšku nebo nevím.

Clay pov
Ráno jsem se vzbudil jako první, takže jsem vyrazil co nejrychleji do koupelny. Tam jsem si udělal hygienu a když jsem přišel zpátky k posteli, tak Nick už byl vzhůru. "Co že si tak brzo vzhůru ?" zeptal se mě. " Nevím, prostě jsem se probudil a už mi nešlo usnou" odpověděl jsem a převlékl se. Nick mezitím znova usnul. Už bylo 6:58 a musel jsem vzbudit kluky. Protože oni jsou tak neschopní si nastavit budík.

Prvního jsem vzbudil Goergea (to skloňování), potom Karla a nakonec Nicka. Všichni jsme už byli hotový a mohli jsme vyrazit do školy. Cestou jsem si všiml, že je na Karlovi něco špatně. Vypadal nervózně. "Hele támhle jde Y/n" řekl George. "Hele já si musím odskočit, hned budu zpátky" skočil do řeči Georgovi a šel pryč. " Co se mu stalo ?" zeptal jsem se, "Co by se mu mělo stát ?" zeptal se mě zase Nick. "Vždyť je od rána nervózní, jak kdyby se včera něco stalo, nevíš o něčem náhodou Nicku ? Odpověděl jsem mu a zároveň se opět zeptal.

"O čem bych měl jako vědět, vždyť se mezi ním a Y/n nic nestalo, tak co řešit" odpověděl celkem nervózně "Nicku, já jsem ale neřekl nic o Y/n o té nepadlo ani slovo" řekl jsem a s Georgem jsme se začali smát. "No tak to vyklop" řekl George. "No víte, Karl dal Y/n včera pusu, už podruhé" řekl a s Georgem jsme na něj koukali, jestli si náhodou nedělá srandu. Už jsem nemohl nic říct, protože už jsme došli k Y/n, pozdravili jsme se a čekali na Karla. Bohužel jsme se ho nedočkali, protože zazvonilo, tak jsme šli každý do třídy.

Karl pov
Když jsem doběhl na záchod, tak se mi chtělo i brečet. Co když je ne mě naštvaná, co když se mnou už nikdy nepromluví, já k ní asi něco fakt cítím. Tyhle myšlenky se mi honili hlavou a myslel jsem na ně tak dlouho, dokud jsem se nerozbrečel. Už jsem to v sobě neudržel. Najednou zvonilo, utřel jsem si slzy a šel do třídy. Při hodině jsem musel pořad myslet na Y/n, z mých myšlenek mě probudila až učitelka, když mě vyvolala. Po hodině jsem chtěl jít znova na záchody, ale kluci už byli před mojí třídou a bylo by divný, kdybych jim zase řekl, že si potřebuji odskočit.

(439 slov)

Ejj jsme zpátky, já vím že jsem vám chyběla. Jen chci říct, že ty kapitolu nebudou vycházet každý den. Za prvé nemám čas psát každý den a za druhé někdy nemám náladu, ale budu se snažit je vydávat pravidelně. Mějte hezky víkend. <3