Jenom já a ty // Karl x Reader

První krok

Nick pov

Když jsme dorazili na hřiště, tak jsme si sedli na lavičku. "Co kdybychom šli dneska po škole ven?" zeptal jsem se. "To není špatný nápad" odpověděl mi Clay, "A mohli bychom vzít i Y/n" řekl George. "Tak jo, Karle půjdeš taky?" zeptal se ho George. "Toho se ani neptej, jestli jde Y/n, tak on půjde i kdyby měl zlámaný všechny kosti v těle" řekl jsem a začali jsme se všichni smát, až na Karla.

"To není pravda!" řekl uražený Karl, "Takže s námi nepůjdeš?" zeptal jsem se ho. "Jasně že jdu" odpověděl hned. S kluky jsme se tedy domluvili, že půjdeme ven ve tři odpoledne, teď to už jenom sdělit Y/n. "Nee, už zase zvoní" řekl jsem otráveně. "No jo, nedá se nic dělat" řekl George a šli s Clayem do své třídy. Já jsem šel doprovodit Karla a pak šel do své třídy, kde už na mě čekala Y/n.

"To jste mě určitě pomlouvali co??" řekla Y/n. "No strašně moc jsme tě pomlouvali" odpověděl jsem a oba jsme se začali smát. Když přišel učitel, tak nám jen oznámil, že se dnes podíváme na dokumentární film. Byl totiž dějepis a ten mě absolutně nebaví. Já jsem na začátku toho filmu usnul, takže si ani nepamatuji o čem byl. 

Najednou slyším, jak na mě někdo mluví, "Nicku vstávej, už je konec hodiny" otevřel jsem oči a byla to Y/n. "Jo vždyť já jsem vzhůru" řekl jsem. "OK, tak já jdu na kolej, do svého pokoje, měj se." řekla, ale zároveň jsem jí rychle zastavil. "Y/n počkej, s klukami jsme si říkali, jestli by jsi nechtěla jít s námi ve tři ven ?" rychle jsem spustil. "Jo jasně, půjdu ráda, kde je sraz ?" zeptala se, "já nebo někdo z kluků pro tebe dojde" řekla jsem. Pak jsme se jen rozloučili a šli každý svou cestou.  

Y/n pov

Když jsem přišla do svého pokoje, tak jsem se koukla na hodinky, bylo 14:00, měla jsem hodinu na to, abych se připravila. Nebo spíše jsem se jenom převlíkla do fialového overalu s motýlky, který jsem na sobě ještě nikdy neměla. Co jsem se převlíkla, tak jsem si šla vzít menší batoh, do kterého jsem se dala pár věcí. Jako například mobil, peněženku, kapesníčky a flašku s pitím.

Slyším jak někdo klepe, rychle jsem si prohrábla vlasy rukou a šla otevřít. S tál tam Clay, "Tak co? Už si připravená?" zeptal se. "Jo jsem" odpověděla jsem a šli jsme za ostatníma. Jak jsem došli, tak se kluci začali rozmýšlet, kam mě vezmou, protože to tu neznám a chtěli mi to tu trochu ukázat. Nakonec se rozhodlo, že prostě někam půjdeme, protože se nebyli schopni dohodnout na jedno místo. 

Jakmile jsme vyrazili, tak Nick zařval "ZMRZLINA NA OBZORU". "To je super, ale nemusíš to tady takhle řvát" řekl Karl a všichni jsme se začali smát. No šli jsme tedy k té zmrzlině, protože Nick byl jak malý dítě a donutil nás tam jít s ním. 

Když jsme byli už skoro na řadě, tak Karl šel ke mně blíž a řekl, "Tak, protože jsem se rozhodl, že tě na tu zmrzlinu pozvu, tak mi řekni jakou si dáš příchuť" já jsem se na něj podívala  a spustila, "To je milé, ale já si to zaplatím sama". Karl se na mě podíval takovým vražedným pohledem, "Já jsem se neptal, jestli moje pozvání přijímáš, ale jakou si dáš příchuť", "No tak vanilku poprosím" odpověděla jsem mu. 

On se na mě jenom usmál a šel objednávat. Po chvilce za mnou zase přišel a podal mi zmrzlinu. Poděkovala jsem mu a usmála se ne něj, on mi svůj úsměv opětoval. Když už jsme všichni měli svoji zmrzlinu, tak jsme si povídali. Je pravda, že některým věcem jsem sice nerozuměla, ale pochopila jsem co tím myslí.

Nakonec jsme šli do parku, kde jsme si sedli do trávy a pozorovali nádherný výhled na západ slunce. Seděli jsme já, Karl, Nick, George Clay v tomto pořadí. V tom jsem cítila, jak se někdo dotýká mé ruky. Ten někdo byl Karl. Najednou mě za ní chytl a já ztuhla, nevěděla jsem co dělat.

Karl, mě ale začal pouštět. V tu chvíli jsem ho ale stiskla já, on mě zároveň začal zase držet pevně. Začala být celkem zima a Karl jsi toho všimnul. "Počkej chvilku" zašeptal, pustil mě a začal si sundávat mikinu, co měl na sobě. "Na tu máš, aby jsi mi neumrzla" řekl a usmál se. Já jsem mu úsměv opětovala a samozřejmě poděkovala. Když jsem si oblékla jeho mikinu, tak mi byla trochu větší, ale to nevadí už mi aspoň nebyla zima. Jakmile jsem si zase normálně sedla, tak mě Karl zase chytil za ruku.

 Po chvilce jsme se zvedli a šli na kolej. Když jsme tam došli, tak kluci, kromě Karla, šli hned na pokoj si lehnou. Karl mě šel doprovodit, když jsme došli před moje dveře, tak jsme se rozloučili. Už jsem chtěla otevírat dveře, ale v tom mě Karl otočil a dal mi pusu. "J-Já, p-p-promiň" a rozeběhl se pryč.

 Cítila jsem, že se červenám, ještě tak   minut jsem stála před dveřmi, než jsem se vrátila zpět do přítomnosti, otevřela jsem potichu dveře, šla jsem si udělat hygienu  a lehla si do postele. Byla jsem unavená, takže jsem usnula celkem rychle, ale furt jsem myslela na to, co Karl dnes udělal.

Karl pov

"J-Já, p-p-promiň" vykloktal jsem ze sebe a rozeběhl jsem se pryč. "Ne, co jsem to udělal". Tahle věta se mi honila hlavou. Když jsem přišel do pokoje, tak kluci už spali. J á jsem se šel vykoupat a připravit se do školy. Potom jsem si lehl do postele, snažil jsem se usnout, ale nešlo to. V hlavě se mi to furt přehrávalo, já jsem si prostě nemohl pomoct, ten její sladký úsměv, ty krásně zaříci oči no prostě ona celá. Je jak anděl, kterého mi seslal sám Bůh. Teď jsem si to ale asi celé pokazil, musím se jí zítra omluvit. Po téhle myšlence jsem usnul.

(981 slov)

Takže tu máme po delší době kapitolku. Ještě jednou se omlouvám, že jsem se minulí týden neozvala a nedala vědět co se mnou je. Ale jak jsem slíbila, tenhle příběh dopíši, i kdybych měla zlomené všechny prsty. No tak zase zítra, mějte hezký zbytek dne.