Teacher// Payton Moormeier

//Drzost//

Další nudný den ve škole, první dvě hodiny stáli za nic ale naše třetí a čtvrtá hodina budou určitě něco jiného. Protože každé úterý a čtvrtek máme literaturu a dějepis hned po sobě, což znamená že máme pana učitele Moormeier. "Ani nevím proč jsme se tak strašně na tuto hodinu těšila, protože ve skutečnosti jsem vůbec literaturu a ani dějepis v oblibě neměla. Myslela jsem si že to bude nejspíš kvůli tomu učiteli. Všimla jsme si že spousty dívek z naší třídy se přes přestávku převlékli do něčeho uplého z velkým výstřihem. Všem bylo jasné že je to kvůli učiteli. Ani si nedokážu představit jak na tom bude učitel až je uvidí, nechtěla jsem být v jeho kůži. Protože být asi mladý učitel na škole plné středoškolaček bude nejspíš náročné.

Když zazvonilo všichni se postavili a čekali na příchod vyučujícího, který přišel hned po zvonění. "Dobrý den, sedněte si." Řekl a my se posadily a on si sedl na okraj učitelského stolu. Vzal si do rukou učebnici a prolistovával ji. "Takže otevřete si prosím učebnici na stránce sedmnáct." Řekl a všichni jsme vytáhli učebnice. Abych popravdě řekla moc jsem neposlouchala jeho výklad, snažila jsem se ho vnímat ale moje oči pořád sledovali jeho úžasné růžové rty. Tak strašně jsem ho chtěla políbit, jak asi musí jeho rty chutnat? Pomyslela jsem si. Sledovala jsem jeho oči, rty, a také jeho ruce a celkově tělo, byl to obraz dokonalého muže, kterého chtěla každá žena. "Slečno Andrsonová, všiml jsem si že nejspíše můj výklad neposloucháte, mohl bych se zeptat proč?" Zeptal se a všichni se na mě podívali. "No víte já už to všechno totiž vím, a proto ne poslouchám." Řekla jsem trochu přidrzle. "Dobře tak mi prosím pověste něco o Markovy Twainovi." Pobídl mě.

"Mark Twain, vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens, byl americký novinář, spisovatel a humorista. Vyrůstal v Hannibalu v Missouri, které mu později poskytlo předobraz pro dějiště jeho nejznámějších knih Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Narodil se třicáteho listopadu roku osmnácet třicet pět, a umřel v roce devatenáct dvacet." Dokončila jsem svůj krátký  výklad a dívala se na učitele. Všichni moji spolužáci začali tleskat. "Ty jsi mu to úplně nandala." Pošeptala mi Caroline. "Dobře slečno, čekal jsem že to vědět nebudete." Řekl a usmál se a opět se vrátil k tabuli. Když byla přestávka tak jsem pomáhala Caroline naučit se na ústní zkoušení z angličtiny, která byla hned po dějepisu. "Well done Caroline." Řekla jsme jí tónem naší učitelky na angličtinu. Caroline se zasmála a jemně do mě praštila. Když opět zazvonilo, opět jsme si všichni stouply a čekali až přijde učitel. "Neměli jsme úkol?" Zeptala se mě Caroline. "Jsme tady teprve druhý den, takže ne neměli." Řekla jsem jí. Když přišel učitel s pracovními listy v ruce všichni si povzdechli. "No to bude ale zábavná hodina." Řekla jsem si pro sebe. "Říkala jste něco Jessico?" Zeptal se mě pan Moormeier. "Né nic." Řekla jsem a on se mi na chvilku podíval na rty a pak zase do očí.

Když jsme měla celý pracovní list hotový tak jsem začala přemýšlet opět o učiteli. Na jeho úsměv, rty a jeho rysi v obličeji. Když jsem k němu zvedla hlavu všimla jsem si že mě pozoruje. Oba dva jsme si hleděli do očí a ani jeden pohledem ne uhnul. Koukal se na mě stejným výrazem jako já na něj. Že by také přemýšlel nad tím nad čem přemýšlím já?