Hranice nenávisti a lásky - DRAMIONE

Vzpomínky

Vrátíme se zpět k našim holubičkám, protože jsme se jim moc nevěnovali.
Ono se toho mezi nimi moc nestalo, chodili navštěvovat Narcissu, utíkali spolu pryč od očí, bradavických studentů a snažili se přiblížit Draca k dosáhnutí vykouzlení patrona.
Jednou dokonce navštívili Hagrida, ale Draco po necelých deseti minutách, oblizování Tesákem, prostě zdrhnul, se slovy, že už tam nikdy nevkročí. Občas, ale Draco zmizel na půlku, někdy dokonce celý den. Blaise hysterčil, že jí neřekne kam, jinak by ho Ďábel zabil. To byla asi jediná věc, kterou Hermiona nechápala.

Dnes v šest, se měli sejít a navštívit zahradu, Hermiony rodičů.
Hermiona čekala v teplém kabátu, před hradbou bradavic a Draco se přitrmácel s křivým úsměvem.
"Můžeme?" Zeptal se jí, když jí obmotal ruku kolem pasu a Hermiona se na něj jen usmála, a tak se opět přemístili do Denmorntu.
Něco bylo, ale jinak, protože Draco jí nevedl do zahrady, aby je nikdo neviděl.
Vedl jí k hlavním dveřím!
Hermiona na něj zmateně koukala a on se na ní jen usmál. Zazvonil na zvonek a s úsměvem ihned otevřela paní Grangerová.
"Aaah, Draco! Našli jste to!" Usmála se na něj.
"Ma-ma" Hermiona nedokončila a její maminka jí vtáhla do objetí.
"Je to v pořádku zlatíčko".
"Pojďte dovnitř!" Zapištěla s úsměvem paní Grangerová.
Vešli a Hermiona okamžitě vběhla svému otci do náruči "tati!" Objímali se, tak dlouho, že si ani nevšimli, že paní Grangerová už přichystala večeři.
"Hermiono, jsme rádi, že tě vidíme, ale pojďte se už najíst!" Zakřičela na ně z kuchyně.
Vyrazili tedy a Hermiona málem vypískla, když viděla její oblíbené jídlo, palačinky s nuttelou a ovocem. Najedli se k prasknutí a začali vysvětlovat, jak si vzpomněli "Draco nám jednou zaklepal na dveře a vyprávěl nám o nějaké kudrnaté slečně, chvíli jsme mysleli, že myslí tetičku Pars!" Zasmála se paní Grangerová a namísto ní začal vyprávět pan Granger "Mysleli jsme, že je blázen, ale potom nám vysvětloval, kde jsme vzali dětské chrastítko. Nejlepší, ale bylo, když nám řekl, že jsi čarodějka a na důkaz nám vyčaroval nový gauč!" Smál se pan Granger.
Hermiona na ně koukala udiveně.
"Začal nám o tobě vyprávět a my si pomalu vzpomínali. Vyprávěl dokonce i o tom, jak moc tě miluje a proč se do tebe zamiloval... ukázal nám fotky! Dokonce se zeptal tvého otce, zda mu dá povolení, tě požádat o ruku" usmívala se paní Grangerová a popíjela horký čaj.
Draco se usmál na Hermionu a dal se do řeči
"Vím, že si nechtěla, abych to dělal, ale chtěl jsem to zkusit! Musím přeci mít někoho, kdo tě odvede k oltáři" zasmál se Draco.
Rozhodli se, že tam zvostají celý víkend, aby si mohli dál vyprávět.
Hermiona děkovala Dracovi dnem i nocí, protože nečekala, že by to někdo dokázal.
Upřímně nečekala, že by to někdo dokázal.
Upřímně nečekala, že by pro ní kluk vůbec hnul prstem.
Jenomže Draco byl jiný rozprodal by své orgány, jen aby ona byla šťastná.

Hermiony rodiče, ale nebyli jediný, který získali své vzpomínky zpět.
V bradavickém hradu stál Riddle v ředitelně po boku McGonagallové, dokonce tam byl Snape, obraz Brumbála a Křiklan jistě nechyběl.
"Jste si jistý Tome? Může to ve vás vyvolat nepříjemné pocity" promluvil Brumbál a Riddle přikývnul.
McGonagallová nalila vzpomínky do myslánky a Tom tam ponořil hlavu.

Začalo to vzpomínky z dětství, viděl Brumbála v jeho pokoji, prosit ho, aby šel studovat do Bradavic. Poté začal vynikat v Křiklanových hodinách, začal se vyptávat na viteály a jeho myšlenky černaly a splívaly...viděl sebe, ale jakoby ho někdo snad ovládal.
Viděl válku, jak se mu podařilo vyrobit viteály, pochopil kdo je Voldemort. Pochopil, proč ho Potter nemá rád.
Hnusil se sám sobě.
Probral se do reality s vyděšeným pohledem.
"Jsem zrůda" šeptnul.
"Jistě, že nejste Tome! Každým dalším viteálem jste ztrácel kousek sebe. Ztratil jste úlomky duše, až jste ztratil všechny. Nikdo vám nic neviní, ale už se znovu nevracejte touto cestou" usmál se na něj Brumbál z obrazu.
Tom přikývnul a vyšel z ředitelny, kde na něj čekala Pansy.
"Proč jsi semnou, když jsem zrůda?" Zeptal se jí tiše.
Pansy mu dals dvouhodinový monolog o tom, že není a, že jestli to ještě jednou uslyší, jeho obličej skončí, jako ten Astoriin.
Koneckonců, přestože jeho minulý život byl otřesný a hrubý, věděl, že stejným směrem se znovu nevydá.
Kdyby znovu ztratil lidskou, znovu by ztratil sebe a hlavně...ztratil by Pansy a to nemohl připustit. Byla vší jeho radostí...
Kdyby jí tenkrát nepotkal u černé nohy asi by si to hodil.
Zkrátka byla něco, jako byla Hermiona pro Draca.
Byla šance.
Šance žít znovu, jinak.

Vája <3