Hranice nenávisti a lásky - DRAMIONE

Astronomická noc

Hermiona,zachumlaná v šedých teplákách a huňaté mikině, kráčela schodami vzhůru k astronomické věži. Draco s ní od půl jedné nemluvil, a tak si řekla, že tam na něj počká. Když konečně došla, oči ji pomalu vypadli z důlků. Po celé ploše věže, byly deky, polštáře dokonce i světélka či obří medvěd. Všude bylo mimo jiné v nádobkách jídlo a máslový ležák. Uprostřed ležely deskové hry, například kouzelnické šachy. Barbarské šachy.

Ale co víc... naproti ní postával chlapec, kterého milovala. Byl oblečen podobně jako ona. Blonďaté vlasy měl nyní rozlítané, voněl tak krásně, že se ji podlamovala kolena. A v rukách držel krásnou kytici růží. Plný puket růží a mezi nimi slunečnice. Ach, a ten nervozní úsměv, který si mu pohrával na obličeji...Hermiona zčervenala, oči plné hvězd a vběhla Dracovi do náruči.

"Kdy? Co? Jak? Bože já tě miluju!" plácla jedno přes druhé. Draco ji jen něžně políbil "Taky tě miluju". Zbytek odpovědi jí však neposkytnul. Přičichla si ke květinám a poté se zadívala do bouřkově modrých očí "Děkuju...moc to pro mě znamená" řekla a blonďák si všimnul jak zesmutněla. "Zasloužíš si celý svět... vše ti dám. Vím, že Ronald ti nedával, co si zasloužíš.". Hermiona na něj jen užasle zírala, ale nepřerušila ho jako obvykle.

"Hermi... nedokážu si představit, že bych o tebe přišel. Zničím kohokoliv, kdo ti bude chtít ublížit. Chci si tě vzít, chci s tebou mít děti...Co myslíš třeba Scorpius? ne, spíš Sirius vím, že pro zlaté trio znamenal hodně. Bože... až tě uvidím ve svatebních šatech...až tě budu moct nazvat Hermionou Malfoy. Chci aby jsi věděla, že jsi moje světlo...Vytáhla jsi mě ze vší tý temnoty, kam mě stáhnul Voldemord. Miluju tě." dokončil svůj monolog a utřel slzy své Hermioně, která byla dojatá. "Draco..." chtěla něco říct, ale Malfoy ji opět přerušil.

"Nic neříkej...Jen jsem chtěl, aby jsi věděla, co pro mě znamenáš". Hermiona tedy pro jednou sklapla a objala svého milovaného...

A tak tu stáli... slunce zapadalo, v pozadí hrála tichá hudba a oni zadívaný do svých očí, pomalu tancovali. Hermiona porušila klid a dala se do řeči...typická Grangerová.

"No... můžu ti pomoct s Patronovo zaklínadlem...tedy pokud chceš, raději nic." zmatkovala a patlala jedno přes druhé. Malfoy se zazubil "Zkusím to jen s tebou".
Lvice se postavila a objala ho zezadu kolem pasu. On tasil hůlku "Vybav si nějakou silnou vzpomínku" pošeptala mu do ucha a on jí poslechnul. Vzpomněl si na ten osudný den.

---------------------------VZPOMÍNKA-----------------------------------------------------------------

Stál de na astronomické věži, hůlku namířenou na Brumbála... "Nechápete to! Musím to udělat! Musím vás zabít... jinak on zabije mě..." vzlykal Draco. Tehdejší ředitel se na něj podíval se sympatií. Brumbál mu odpustil

---------------------------------------------------------------------------

Probral se do reality a ucítil, že ho Hermiona jemně pohladila "Vím na co jsi myslel...ale je to stále málo. Nemáš ještě nějakou?" Draco se zamračil, ale začal vzpomínat.

--------------------------VZPOMÍMKA 2-----------------------------------------------------------------------

Seděl ve velké hale , jedl svou typickou snídani a poslouchal Blaise klábosit o Ronaldovi a jak mu podkopnul nohy. Zamračený šťoural lžičkou v ovesné kaši, jen na chvíli zvednul pohled...a podíval se ke vchodu. V tu chvíli se šas zastavil. Vešla Hermiona. Potter a Weasley. Když vešla kudrnatá lvice, na ty dva pošuky zapomněl . Oblečena v lehkých růžových šatičkách, tváře načervenalé a zuby vytasené a dokonce mrskla Weasleyho knížkou po hlavě. Podívala se na Draca a vyrazila ke zmijozelskému stolu "Miluju tě!" hvízdla rychle na Draca, políbila ho a řítila se k nebelvírskému stolu.

----------------------------------------------------------------------------

Hermiona zapištela, když viděla auru patrona. Dokáže to! Záře nyní plála z hůlky, ale zvěř ještě nevyběhla. Když netrpělivě ekali, na věž vběhl někdo další, blonďák se otřásnul a hůlka padla k zemi. "Dracoušku?! Jsi tu? Zlatíčko! celý den tě hle-" nedopověděla větu a plácla se přes pusu, když viděla Hermiony ruce omotané kolem Draca. Nejprve ji chtěla dát co pro to, ale rozběhla se pryč. "Ta zase něco vyvede" pověděla Hermiona a Draco se s přikývnutím usmál "To budeme řešit až jindy... teď jsi moje." políbil ji než na to stihla reagovat.

Sedli si pod chlupatou deku a zpod ní se vynořila Křivonožka, přilnula se k Dracovi. "Bože! To je ten Ďábel!!!Otravná chlupatá koule!" řval na lesy, přičemž kocoura odhodil stranou. Hermiona se div smíchem neudusila, když viděla jeho pohled. Pak si však došla pro Křivonožku a posadila si ho do klína. Škrábala kocoura za uchem a ten spokojeně vrněl. Žárlivá palice, neboli Draco Malfoy, shodil kocoura z klínu SVÉ Hermiony a uvelebil svou hlavu na místě té odporné koule.

Usnuli až kolem 3. ráno, neboť si povídali, smáli se a jedli všelijaké prasárny. Hermiona přitulená, hlavu položenou na jeho hrudi... Oba klidně oddychovali a vdechovali vůni Draca. Ten voněl po zelených Jablkách, pepermintu a výrazné koloňské. Draco měl obmotanou ruku kolem jejího pasu, kterou si ji přitahoval blíž. Druhou ruku jí hladil na tváři a zastrkával ji neposlušné pramínky za ucho.

To však nevěděli, že na Astronomickou věž vběhla Ginny, neboli zrzka, jak jí Blaise rád říkal. Spolu s ní se přitrmácel Colin s foťákem a nafotil jim hooooodně fotek. Zruzka se smála, když Colin dal Dracovi prst Hermiony do nosu a vyfotil, tak konečně legendární fotku. Potom už konečně lumpové nechali holubičky spát. Dracovi typické můry dnes opět nepřišly... ty můry, když viděl Hermionu na Malfoy manoru, svírat se pod kletbou crucio... Neb když jí Belatrix do ruky zaryla slova, kterými í trápil i on sám.

nechal jí tam....

Ale věděl, že mu odpustila, takže by měl odpustit i on sám sobě.