in capture

chapter fifteen

Přišli jsme domů se všemi potřebnými věcmi pro které nás Freya poslala, věci jsem šli zanést do pokoje Cassie kde chtěla Freya provést kouzlo. Když jsme tam přišli, všechno jsme dali Freye která si to tam začala skládat na stolek.

Jakmile měla všechno vyložené jsme všichni čekali že se něco bude dít, ale nic se nedělo, Freya tam jen tak stála a koukala na Cassie.

„Co se děje? Proč nic neděláš?" Musel jsem se zeptat, tentokrát i s nervozitou v hlase.

„Čekám ještě na pár surovin, které..." Ani to nestihla doříct jelikož ji někdo předběhl.

„Které jsem právě přinesla." Řekla Beka, když podávala Freye zbytek potřebných surovin.

„Proč jsi neřekla že už si to kouzlo dávno měla?" Lehce jsem zařval na Freyu a hned na to pokračovat na Beku: „A proč ty jsi se vypařila jako pára?"

„Niku pak to všechno vysvětlím, ale teď je na prvním místě Cassie." Odpověděla mi chladné Freya, já radši jen zmkl, a přitom hodil na obě pohled, jako že jsme ještě neskončily.

Všichni jsme se otočily na Cassie a poslouchali jak Freya odříká kouzlo. Celým mým tělem projela obrovská nervozita, nechtěl jsem přemýšlet co by bylo kdyby se Cassie neprobudila, ale má mysl mi to nedovolovala, a tak mi to stále projíždělo hlavou.

Najednou byl v celé místnosti klid, Freya přestala odříkávat kouzlo, a všichni jsem netrpělivě začali pozorovat Cassie jestli to vyšlo.

Po chvíli Cassie začala otevírat oči a rozhlížet se po pokoji, a všem nejspíš spadl obrovský kámen ze srdci, včetně mě.

~pohled Cassie~

Probudila jsem se, opět jsem mohla otevřít očii a spatřit všechny ty tváře, všichni stali okolo mé postele, a sledovali mě jak kdybych byla duch.

„Eh-h, co se stalo?" Zeptala jsem se jelikož žádná lepší otázka mě vážně nenapadla.

„Byla jsi poměrně dlouho mimo, respektive si byla začarovaná nějakým kouzlem, který tě držel v bezvědomí." Řekla Freya, když mířila ke mě aby mě mohla pořádně obejmout.

„Jo takže se z tebe stala taková šípková Růženka." Řekl hned na to kol, a lehce se pousmál, za to já po něm hodila polštář, který samozřejmě hned chytil.

„Tak jsme moc rádi že jsi zpátky Cassie." Řekl pro změnu Elijah, který se hned na to vydal s kolem, ven z pokoje.

„Jo přesně, konečně jsi zpátky mezi námi." Promluvila Rebeka, a hned na to šla též ke mě a obejmula mě.

Všichni mi řekli jak moc jsou rádi že jsem zpátky, až na Klause, ten tam jen nehybně stál a pozoroval mě, jako kdybych byla přízrak. Čekala jsem že též něco řekne, ale on místo toho odešel z místnosti, a tentokrát jsme to byla já kdo tam nehybně stál.

„Tak jo necháme té chvíli odpočívat." Řekla Beka, když odcházela společně s Freyo pryč z mého pokoje.

Já se po chvíli konečně vzpamatovala a rozhodla jsem se že půjdu na zahradu.

Na zahradě jsem si lehla do křesla, vzala si nějaký papíry, a začala si kreslit, random věci co mě napadly, jenže celou tu dobu jsem musela přemýšlet o tom že musím z tohodle domu pryč, plánovala jsem různé útěky, a spoustu dalších věcích, ale potom jsem stejně zvolila rozhovor s Klausem.

Vstala jsem z křesla a vydala se směrem do Klausova pokoje kde maloval.

Jakmile jsem tam přišla, zaklepala jsem na dveře, a pomalu vstoupila do pokoje.

„Ahoj můžu si s tebou mluvit?" Zeptala jsem se přitom co jsem šla blíž k němu.

„Neměla by jsi odpočívat?" Zeptal se prozměnu on mě, jenže mnohem chladněji než já.

„Měla, ale potřebuju s tebou mluvit." Odsekla jsem trochu vážně, aby mě začal poslouchat, a fungovalo to, otočil se čelem ke mě, a čekal co ze mě vypadne.

„Dobře, Klausi vím že si mě vzal do tohodle domu, aby jsi mě ochránil, ale zatím se děje úplný opak, buď mě někdo pronásleduje, unese, začaruje, a já nevím co všechno a co bude příště? Promění mě někdo v upíra? Já chci zpátky svůj starý život." Když jsem to dořekla tak jsem čekala že mě třeba zamče v pokoji, ale on se jen smutně koukal do mých očí, dokud se neotočil zády ke mě, a neřekl: „Když tak moc chceš jít, tak běž."

Koukala jsem na něj jako magor, v jeho hlase bylo slyšet že ho to strašné mrzí, a spoustu dalších podobných pocitů, ale já jsem věděla že nemám na vybranou, musím z tohodle domu pryč, a to co nejdřív.