Lummin Snape

18^^^

Zvolil si svého syna, Prinssen, matku, otce, Mixena s manželkou, Mixiena se synem a manželkou. Bylo jich víc. Měli budoucího dědice Anglie, měli dvě děti a rodiče. Karlien cítil bezmoc. Na prsou ho tlačilo. Věděl, že měl pečeť otevřít, ale zemřeli by všichni. Byl si jistý, že Phivien by pečeť na jeho místě otevřel. Nechal Lummin s Phivienem napospas Smrtijedum. Bude moci se sebou žít?

Severus letěl nad galerií. Viděl, že většina rodiny se schovala, až na Lummi a Phiviena. Od Smrtijedu věděl, že Menndellevové jsou pod pečetí, Pán Zla vzkázal, ať je nechají vyhladovet. Když zruší bariéru nic je chránit nebude. Jednou ji budou muset opustit. Severus viděl, že Phivien Lummin zakryl kabátem. Viděl, jak Phivien kolem ní nasypal ochranný kruh. Na jak dlouho ji to ochrání? Phivien se nedokázal bránit přesile, jako Lummin. Netušil, co se jí stalo, kdyby letěla zvládli by se schovat do galerie.

Phivien si rychle natáhl rukavice. Slyšel, jak Lummin vzlyká. Vyspal prach do dlaně. To už jeho štít praskal a držel spíš silou vůle.
Foukl do dlaně a prach se vznesl k nebi.

Karlien přivrel oči pod náporem světla. Phivien se nevzdal. Lummin ukrýval pod pláštěm a za ochranným kruhem a sám se rozhodl výbušné směsi obrátit proti Smrtijedum.

Severus zůstal v dostatečné vzdálenosti. Věděl, co Phivien je schopný udělat pro bezpečí Lummin. Sledoval, jak rozdmýchal oheň, smrtijedi hořeli, jako pochodně. Křik doléhal, až k němu. Severus viděl, že má vše pod kontrolou, kouzla zdaleka na fialový oheň nestačila. Purpurové paprsky šlehaly vysoko k nebi a braly životy všem co se přiblížili. Phivienovo ochranný kruh kolem Lummin mocně zářil.

Phivien sykl bolestí. Neměl kabát, zakryl jím Lummin - příšlo mu to samozřejmé - ale když ho jeden z plamenů popálil, došlo mu, že musí být opatrnější, jinak shoří stejně, jako jeho nepřátelé. Pálily ho oči, poraněná kůže zapáchala. Snažil se v zápěstí neztratit cit. Přestože, ho plameny chránily a úspěšně ničili Smrtijedy - Phiviena zasáhlo kouzlo - Severus si nebyl jistý, co za kletbu do bylo - ale Menndellev to ustál.

Phivien zalapal po dechu. Jen sklonil obličej a sledoval krev. Ohlédl se k ochrannému kruhu, fialový oheň ho trochu poničil, ale kabát uchránil od všech plamenů.

Karlien sledoval, jak Phiviena zasáhlo kouzlo, bratr o pár kroků ustoupil, ale udržel se na nohou. Karlien se snažil nevnímat pláč za svými zády. Phivien znovu zvedl ruce - pohyby rukou plameny pohlcovali další a další stoupence Pána Zla. Nešlo proti tomu bojovat, zem se propadala na místech, kde oheň sálal dlouho - Karlien věděl, že jeho bratr je geniální a směsi jsou více než nebezpečné - pečeť zablikala. Pak znovu zazářila. Karlien vyndal hůlkou.
"Na osmi bodech - bariéru zasáhl oheň," řekl Mixien a s ním sledoval Phiviena. Kolem jeho bratra vířil oheň a šlehal podle toho, jak Phivien hýbal rukama. Karlien s ním nikdy na téma výbušné směsi nemluvil - ale i na tu dálku viděl, jak se magický oheň otáčí proti Phivienovi.

Severus se rozhédl, Smrtijedi - utekli podat další zprávy Pánovi Zla. Bylo mrtvo. Ani pečeť žádný ze Smrtijedů nehlídal. Chvíli se nedíval, když v tom Phivienovi vzplála košile.

Philipen slyšel Phivienovo výkřik, rozpřáhl ruce - do pečeti narazila obrovská vlna - mannor francouzských dědiců začal hořet.

"Máme jen tři body -" zašeptal Mixien. Karlien ho nevnímal, tři body z deseti bylo málo. Phivien se svalil na zem, chvíli tam ležel, pak se začal hýbat. Převalil se na záda a začal se zvedat. Karlien vydechl. Bylo po všem. Smrtijedi leželi na zemi, zbyla jen ohořela těla. Stáhli se, nikoliv navždycky, ale Lummin s Phivienem mohli utéct.

Phivien sledoval popálená zápěstí když spěchal k Lummin. Snažil se co nejrychleji mohl - rukavice hodil na zem a začal s nemotorně zvedat. Všiml si, že po břiše stéká krev, cítil na zádech popálenou kůži. Cítil ten smrad. Dopadl těžce k ochrannému kruhu, rukou setřel poslední zbytky. Klekl si a odkryl svůj kabát. Sledoval černé oči, které upírala skrz něj. Phivien v tu chvíli myslel, že je mrtvá. Sevřelo se mu hrdlo a zadrhl dech. Natáhl ruku, ucukla pod jeho dotekem, sklonil se k ní, že ji vezme do náruče v tom si všiml, že Lummin svírá v rukou - dítě. Jeho dítě. Jejich dítě. Jejich Livien. Pootevřel rty a upřel oči na Lummin, vypadalo to že stěží udrží vědomí. "Lummi, zvládla jsi to - jsi - úžasná," zašeptala zvedl do náruče.
"Mrzí - mě - že jsem to nemohla vidět," zašeptala pomalu a zamrkala očima na spálenou zem. Phivien se na ni podíval, nechápavě se usmál.
"Ty jsi zase neviděl - ji," odpověděla těžce, Phivien upřel oči na malé miminko. "Je sladká a trochu upatlaná," odpověděl a rozhlédl se kolem sebe. "Trochu upatlaná," zopakovala Lummin, mělo to znít vyčítavě - ale Lummin neměla dost sil, Phivien ji nadhodil, aby se mu lépe nesla. Kůže na zádech bolela, jak ji napínal.