Lummin Snape

18^^^

"Mixene, otče, jdeme-" pobídl Phivien oba dva muže a spěchali že schodů dolů, než se Lummi vrátí. Phivien v dálce viděl, že i matka s Adjute jsou v galerii. Lummin se vracela znovu k nim. Phivien se ohlédl a sledoval na obloze smrtijedi. Blížili se. Když se znovu podíval před sebe, Lummin vzala už otce a Mixena, letěli ke galerii. Phivien si nebyl jistý, co by dělali, kdyby Lummin nedokázala létat. Nestihli by se dostat ke galerii včas. Phivien se rozeběhl ke galerii. První kouzla údeřila za něj.
Philipen dopadl na nohy, trochu zavrávoral, Karlien ho zachytil a odvedl do galerie.
"Začneme zavírat pečeť," prohodil jeho nejstarší syn k Mixienovi. Ten jen přikývl. Lummin se zastavila u Phiviena, zmizel v šedém oblaku. Phivienovi se v patách začaly objevovat kletby Smrtijedů. Philipen sledoval pečeť, která klesala k zemi - stihnou to.

Karlien udělal krok vpřed. Lummin s Phivienem ještě nebyli u nich a klesali k zemi. Zadrhl se mu dech. Dopadli tvrdě na zem, Phivien se kutalel několik metrů, "zasáhlo je kouzlo -?" zašeptala matka vedle Karliena. Ten jen zakroutil hlavou. žádné kouzlo je nezasáhlo. S nakrčeným obočím sledoval čas, který poskytovala pečeť. Sledoval bratra a Lummin. Pečeť se neúprosně zavírala. Lummin se pomalu postavila. Phivien ležel na zemi. "Pozastav pečeť - " začal otec a Karlien vyndal hůlku. "Nepůjde to tak snadno," zašeptal Mixinen a sledoval Phiviena s Lummin.
"Lummi!"

"Lummin!"
Phivien se podeprel rukou a zvedl se. Zrychleně oddechoval. Otočil se a za ním stala Lummin. Viděl, jak zvedla obličej. "Phiviene- já - -" začala pomalu a zkroutila obličej bolestí. Doběhl k ní. Zvedl oči k nebi, byli už jen kousek od nich. Tmavou oblohu prozářily jen kletby, které mířily k zemi. "Co se děje -?" zašeptal a podepřel ji. Vedl ji ke galerii. "Rodím," zašeptala a kousla se do rtu.
Phivien ji chvíli zmateně sledoval, jen okamžik - semkl rty. Vzal ji do náruče a běžel.
Věděl, že to nestačí. Prosil všechny v které věřil, aby je nezasáhlo kouzlo - aby stihli dorazit včas.

Karlien vydechl. Přistoupil k pečeti. Bylo to jako dívat se přes tlusté sklo. Phivien doběhl krátce potom, co se pečeť uzavřela.

Carla sledovala, jak se pečeť téměř uzavřela. Karlien i Mixinen se jí snažili podržet o chvíli déle, ale nestačilo to. Než Phivien doběhl ke galerii pečeť se uzavřela.

Phivien se podíval na Lummin a na bratra. Nikdy ho neobepínalo na prsou větší zoufalství. Nikdy necítil větší beznaděj, než když se předním uzavřela pečeť a Lummin šeptala, že to bolí a nezvládne to. Karlien ho mlčky pozoroval. "Zruš tu pečeť!" řekl udýchaně, Lummin mu zarívala nehty do paže. Karlien nakrcil obočí a pootevřel rty.

"Promiň," šeptl Karlien. Phivien krátce zavřel oči, když je otevřel, Karliena uhodila ta boelst jako facka. Otec došel až k němu k němu.

"To přeci - Karliene! Nemůžeš je tam nechat!" protestoval otec. Karlien sledoval oči svého bratra. Bude si navždycky pamatovat pohled zelených oči. Nikdy neviděl v pohledu člověka tolik bolesti. Karlien ustoupil o krok od bariéry. Phivien se ohlédl ve chvíli, kdy udeřilo kouzlo. Ozvaly se polekané výkřiky.

" Lummin, prosím ještě chvili-" zašeptal a políbil ji do vlasů, oběhl galerii. Položil ji na zem. Odepl kabát. Nad nimi protěl smrtijed, kouzlo udeřilo těsně vedle nich. Vycaroval štít.
"Lummi, prosím - musíš tu zůstat, vydrž to-"
"Phiviene - já -"
"Šetři dech - Lummin - nesmíš se odkrývat, popálil by tě oheň, ano?"
Lummin jen přitakala, zadržovala slzy a sledovala ho tmavýma očima, Phivien ji pohladil po tváři, "miluju tě," zašeptal a zakryl ji těžkým kabátem.

Philipen se svalil k zemi. Nemohl dýchat. Smrtijed se začali oběvovat okolo galerie. Zkoušeli kouzla, ale pečeť nepovolila. Pak viděli štít Phiviena s Lummin. Přesunuli svou pozornost z pečeti k nim.
"Karliene -" zašeptal znovu Philipen, ale jeho syn mlčky sledoval, jak jeho bratr zakrývá Lummin svým těžkým kabátem.