Crrr...!Crrrrr...!
,,Ach jo, už zase ráno." pomalu se probouzím,opět je tu nový den a s ním přichází i něco výjimečného... Je tu nový školní rok, náš poslední na základce.Jsem zvědavá, jak vypadají spolužáci. S některými jsme se viděla o prázdninách nebo volala na skypu.Ale celé dva měsíce jsem neviděla 'mého' Toma. No on to vlastně není až tak 'můj' Tom. Na konci roku jsme si trošku užili,jemu už patnáct bylo, ale já měla jen čtrnáct.Nic zvláštního se nestalo,přesto mi poblouznil hlavu. Myslela jsem na něj pořád. ,,Maky, dělej, spěcháme! Je nový školní rok,ať nepřijdeš hned první den pozdě",vytrhla mě mamka z přemýšlení. Zabručím: ,,toho bych si bez tebe nevšimla." ,,Markéto,už zase?Nechej toho a pohni si!",zařve už podrážděně mamka.
Vlasy svážu do culíku, hodím na sebe džínové kraťásky,tílko s krajkou na zádech a seběhnu dolů do kuchyně.Jedna z těch lepších zvyklostí naší rodiny je to, že jen málokdy se nasnídáme společně. Každý chváta, takže aspoň já si v klidu sednu a nasnidám se. Nemám ráda,když se na mě někdo divá, když jim. O této "fóbii" ví,zatím,jen můj nejlepší kámoš Vojta. Za ty tři roky, co se známe, se z nás stala nerozlučná dvojka. On takový správňácký,opravdový,milý,hodný,takový, kterého by chtěl za kamaráda každý, se začal bavit se mnou,drzou,věčně protivnou,naládovou Markétou, která díky sportu nemá moc čas.Už ani nevím,jak to všechno začalo,ale jsou z nás nejlepší kámoši.,,Proboha,Markéto,co to máš na sobě?" zkoumavě se na mě mamka podívá.Nemám náladu řešit mé oblečení,tudíž rychle odvětím:,,Jak sis mohla všimnout,tak triko a tílko.Nevím,co je na tom?!"
Radši rychle vezmu kabelku,obuju se a letím na bus.Na slavnostní zahájení doběhnu jen tak tak,náš autobus má jako vždy zpoždění. K sakru! Třídní "krásky",zmalované jako obvykle, už někoho pomlouvají.Nevšímám si jich,letím za Klárkou,jednou z normálních holek naší třídy.Vykládá mi,co nového, zatímco já, hledám pohledem Toma.Stojí tam! Se svou partou fotbalistů se o něčem baví, když si mě všimne, široce se usměje.V tom vchází třídní do třídy.Každý si rychle sedne na své místo,učitelka nás přivítá a začne povídat něco o tom, co nás čeká. Ty zdlouhavé kecy mi fakt chyběly,podívám se k oknu do poslední lavice na Vojtu.Cože?..!! On tam není! Letmo proběhnu pohledem celou třídu,Vojta NIKDE!! Rychle vytáhnu mobil a píšu mu SMSku...Zdlouhavé čekání na odpověď mě už nebaví, určitě zaspal, prevít jeden! Najednou zazní "píp,píp" došla mi odpověď. Učitelka mě mezitím probodá pohledem,ale já už se vrhám na čtení toho, co mi Vojta napsal....
