Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 17. Večerní rande (část 1/2)

Chvilku byla zticha a zhluboka se nadechla.

,,Máš pravdu," vydechla poraženecky a já ji objala kolem ramen.

,,Tak zajdeme na zmrzku? Ať se odreagujeme od upírů, Dark housu a draků?" optala jsem se jí a ona se na mě s jiskřičkami v očích podívala a kývla na souhlas.

Poté jsme se vydaly do naší vesničky na náměstí. Byla tam malá cukrárna, ale i tak tam měli vždy výbornou zmrzlinu.

Když jsme stály před cukrárnou, tak Astra vešla jako první.

,,Dobrý den, jdou kaktusovou a ty si dáš?" optala se mě.

,,Čokoládovou," odpověděla jsem ji hned a ona to řekla paní, která už točila Astřinu zmrzlinu.

Poté jsme zaplatily a šly se zmrzlinami ven.

,,Mňam, miluju kaktusovou," usmála se Astra.

,,To já zase mám ráda čokoládovou," a pak jsme se obě zasmály.

,,Ahoj holky!" ozvala se za nám Heather a obě jsme se na ni otočily.

,,Nazdar prcku," usmála se na ni a pohladila pejska, kterého měla na vodítku.

,,Hele! Jsi jen o pět centimetrů vyšší. A navíc prcek je Laura," podívala jsem na mě Heather.

A pak jsme se všechny zasmály.

,,Taky tě ráda vidím," a pohladila jsem si pejska.

Najednou mi cinkl mobil a tak jsem se na něho koukla. Byla to zpráva od mamky. Psala, abych už šla domů.

,,Že by to byl pan upírek?" zeptala se mě Astra.

,,Kéž by, ale maminka to byla. Už budu muset jít na oběd," a obě jsem objala.

,,Měj se," řekly nastejno a já se na ně usmála a dojedla si zmrzlinu.

Když jsem přišla domů, tak jsem šla připravit na stůl talíře a příbory.

,,Co ty krásné šatičky u tebe ve skříni?" ozvala se za mnou Mia a mrkla na mě.

,,To je dárek od mého upírka," odpověděla jsem ji a malinko se začervenala.

,,Jo ták, tak on je tvůj. Dobře, dobře. Neboj, nikdo ti ho brát nebude," uchechtla se a já ji bouchla do ramene.

,,Buď zticha," zavrčela jsem trochu na ní.

Po obědě jsem šla s Leou ven na procházku.

Šly jsme směrem k jednomu rybníku, co je nedaleko od našeho domu.

,,Vezmeš mě na ramena?" udělala na mě psí oči a já zaváhala.

Co bych pro tebe neudělala, princezno moje.

,,No tak jo," řekla jsem ji a pak mi vlezla na ramena.

,,Děkuju," a chytla jsem ji za ruce, aby náhodou nespadla.

Po chvilce jsme došly k rybníku. Byly jsme tam sami, ale zároveň ne. Někde tu byl i upír, jen jsem nevěděla, kde přesně.

,,Ale, ale. Koho pak to tu máme. Nějaké zatoulané štěňátka," ozval se za mnou povědomý hlas.

Alex. Otočila jsem se na něho a stál blízko mě, tak jsem šla o krok dozadu.

,,Jediný, kdo tu je štěně, tak to jsem já! Ona je velká vlčice," zavrčela na něho Lea.

On se usmál a byly mu vidět špičáky, na to se mě Lea chytla víc.

,,Klid Leo, to je kámoš z toho tábora, jak jsem byla," už jsem si ji musela dát dolů, protože mě začaly bolet ramena.

Raději se schovala za mě a držela se mě za ruku.

,,Neděs mi mladší ségru," trochu jsem na něj zavrčela a on popošel blíž.

Chytil mě za bradu a zvednul mi ji tak, abych mu koukala do očí.

,,A co když budu? Co s tím uděláš? Nic. Jsem starší a navíc nebezpečný upírek," pověděl s úšklebkem na rtech a já nic neříkala, jen se mu dívala do očí.

Má pravdu, nic s tím neudělám.

...........................................................

Tak další kapitolka je na světě.

Btw jsem ráda, že jsem to dopsala, protože mě už od včerejška bolí hlava. XD

Jak se máte?

Doufám, že vás to furt baví.

Budu moc ráda, když mě podpoříte na Instagramu: pokorna.elis

Pro info: 1 114 slov

Napsáno:

2. 4. 2022 16:56

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥