Pondělí
Včera jsem si nachystala tašku. Bratr na mě zavolal, ať dojdu před auto. Vzala jsem si tašku, sluchátka, kšiltovku a upravila si vlasy a výběry z pokoje. Celou cestu autem jsme oba byli úplně ticho. Dorazili jsme před školu a bratr otevřel kufr a vyndal moji tašku s učebnicemi. "Díky" obejmula jsem ho a odešla do haly školy. Byla jsem trochu ztracená, ale do třídy jsem se dostala. Sedla jsem si do poslední lavice a čekala jsem, až začne přednáška. (Jo celý den byla ve škole, protože nevím co se učí na zdravce) Když jsem vyšla ze školy a šla na autobusovou zastávku. Čekala jsem tam asi 15 minut a nevěděla jsem co dělat. Najednou jsem uslyšela jak někdo zakřičel. "Y/n-chaaaaaan" v té chvíli do mě někdo narazil a já spadla. "Co děláte a kdo jste" řekla jsem při tom co jsem se snažila zvednou a podívat se na daného člověka. Hned co jsem se zvedla uviděla jsem usmívající se tvář. Měl brýle místo pásky a svoje ikonické bílé vlasy. "My na sebe máme štěstí" řekl a při tom se jeďte víc usmál. "No asi jo". "Jakým autobuse pojedeš?" zeptal se mě. "Já jedu 107" odpověděla jsem mu. "Já taky to je náhoda" chytl mě za ruku. Já se okamžitě odtrhla a cítila, že mi pomalu rudnou tváře. Podívala jsem se na zem a on vypadal, že je to jeho nejlepší den v životě. "To jsi jako pořád tak pozitivní" řekla jsem po tom co jsem se vzpamatovala. "Nejsem". "Aha" v tichosti jsem tam stáli a čekali na autobus, který každou chvíli měl přijet.
ČTEŠ
THE TEA - Gojou Satoru X Reader
Fanfiction"Jeden jediný čaj změnil všechno" uzavřela jsem historku o člověku, který mi změnil život.
