Nemůžu si pomoct

Mery Černá je 35 letá vrchní sestra na rubavském urgentu. Má snoubence Michala Tomáška, který na urgentu pracuje taky, ale jako traumatolog. Mery s Michalem má 15 letého syna Karla, ale říkají mu Kid. Na oko to vypadá jako spokojená a spořádaná rodina, ale není tomu tak.. Aspoň ne podle Mery, která si našla milence taky přímo na urgentu a to Davida Hofbauera. Nikdo to samozřejmě o nich neví a přede všemi hrají to, že jsou jen dobří kamarádi.

Je ráno jako každý druhý a Mery s Michalem a Davidem už jsou v práci. Kid je ve škole.
Mi: ,,Miláčku, dneska musim jít z práce dřív." přišel Michal na urgent za Mery.
M: ,,Proč?"
Mi: ,,Musim si něco zařídit."
M: ,,A co?"
Mi: ,,To ti nemůžu říct."
M: ,,Michale, tohle je už po několikátý tenhle tejden.."
Mi: ,,Já vim, ale je to fakt nutný."
M: ,,Ty se zase chystáš na misi?"
Michal jen přikývl.
M: ,,A že si ses uráčel mi to říct?!" rozčílila se Mery.
Mi: ,,Promiň, ale nechtěl jsem, aby si byla naštvaná."
M: ,,To se ti povedlo, fakt... To zase budu muset vysvětlovat Kidovi sama."
Mi: ,,Já mu to vysvětlim."
M: ,,Hmm. Jsem zvědavá kdy, když odjíždíš. Kdy vlastně?" odfrkla Mery naštvaně.
Mi: ,,Dneska v noci."
M: ,,Skvělý!" podívala se na něho naštvaně.
Michal si povzdechl a odešel pryč. Věděl, že to nemá cenu, aby nenaštval Mery ještě víc.
Za chvilku vylezl David z poza rohu. Nechtěl je špehovat, ale taky se do toho nechtěl míchat.
D: ,,Ahoj."
M: ,,Čau."
D: ,,Co je?"
M: ,,Michal zase odjíždí na mi a zase se to dozvídám na poslední chvíli..."
D: ,,Aspoň budeme mít čas jenom pro sebe." usmál se David.
Mery se taky usmála.
M: ,,Já vim, ale musela jsem dělat, že jsem naštvaná a trošku zahrát divadlo, jinak by to bylo podezřelý."
D: ,,Jsem ti to normálně věřil." zasmál se David. ,,Vezou něco?"
M: ,,Jo, autonehoda. Dva zraněný, ale nic vážnýho, jenom do sebe ťukli."
D: ,,Aspoň, že tak. No a kdy odjíždí?"
M: ,,Už dneska..."
D: ,,No ještě lepší a co my dneska? Kdy se ti to hodí? Kumbál jako vždycky?" usmál se šibalsky.
M: ,,Promiň, Daví.. Dneska to nedám. Musim za Kidem a vysvětlit mu to."
D: ,,Tak jindy?" řekl trošku zklamaně.
Mery kývla.
M: ,,Promiň."
D: ,,To nevadí." usmál se.
Za chvilku jim přivezli tu nehodu a David si pacienta převzal.

Mery měla po službě a převlíkala se u sebe v kanclu. Někdo zaťukal.. Byl to Michal.
M: ,,Ty jsi ještě tady?" divila se Mery.
Mi: ,,Nakonec jsem se rozhodl, že nikam nepojedu."
M: ,,Co tak najednou?" srovnávala si Mery věci do skříňky.
Mi: ,,Nechci se hádat a ty s Kidem jste mi přednější, než mise."
M: ,,Nemysli si, že to jen tak vyžehlíš. Naštvaná jsem na tebe furt... Víš moc dobře, že tohle nesnášim.." podívala se Mery na něho přísně.
Mi: ,,Miláčku já to samozřejmě vím." usmál se na ní a podal jí puget. Konkrétně to byly gerbery, který Mery miluje.
M: ,,Děkuju, ale i tak jsem na tebe naštvaná."
Mi: ,,No jo, promiň." dal jí pusu na tvář a pomohl jí s kabátem. ,,Tak jdeme?" zeptal se.
Mery kývla a vyšli z jejího kanclu.
Zrovna šel okolo i David. S Mery se na sebe podívali smutně. Oba dva chtěli být spolu, ale nemůžou, určitě ne teď.
Mi: ,,Miláčku, vnímáš mě?" zeptal se, když viděl, že je Mery mimo.
M: ,,Co? Jo, promiň.. Jenom... Jenom jsem se zamyslela. Co si říkal?"
Mi: ,,No, co ta naše svatba?"
M: ,,Co s ní?"
Mi: ,,Kdy jí začneme plánovat?"
M: ,,Já nevím. Promiň jsem unavená a nějak nemám náladu na to teď to řešit.."
Mi: ,,Jo, jasně.. Promiň."
M: ,,Až přijdeme domu, tak se půjdu vysprchovat a lehnu si."
Michal jen kývl. Netušil proč je Mery taková. Sice věděl, že v tom je to, že jí neřekl nic o misi, ale jen to mu k Mery nesedí.

Je druhý den ráno. Mery se probudila sama v posteli. Slyšela Michala a Kida z kuchyně.
K: ,,Nevíš, co je s mámou? V posledních dnech je protivná."
Mi: ,,Taky nevim..."
K: ,,A nemůže bejt to..."
Mi: ,,Co?"
K: ,,No, těhotná?"
Mery si pro sebe s úsměvem zavrtěla hlavou.
Mi: ,,Nevim, třeba jo."
K: ,,A vy jste chtěli další dítě?"
Mi: ,,Já ne, ale tvoje máma jo."
K: ,,Aha, no nic, už musim jít, tak čau."
Mi: ,,Jo, čau."
Mery slyšela jak Kid vychází z kuchyně, tak radši rychle zavřela dveře a lehla si do postele.
Za chvilku se otevřeli dveře.
Mi: ,,Miláčku vstávej. "
Mery ale nic.
Mi: ,,Mery, vstávej.." pohladil jí po vlasech a dal jí do nich pusu.
M: ,,Mmm."
Mi: ,,Snídaně je na stole, tak pojď jíst."
M: ,,Nechci."
Mi: ,,Jak to? Je ti něco?"
M: ,,Neni mi dobře."
Michal jí šáhl na čelo.
Mi: ,,No jo, asi máš zvýšenou teplotu."
M: ,,Zůstanu doma."
Mi: ,,Dobře, tak já to Jirkovi řeknu."
Mery kývla a otočila se na druhou stranu.
Michal se zvedl a odešel pryč.
Nasnídal se a potom když odcházel se zastavil ještě jednou v ložnici.
Mi: ,,Miláčku, já jdu. Nechceš něco k pití?"
Mery ale nic neřekla a dělala, že spí.