*Y/n*
Uznala jsme za vhodné že už z něho můžu slézt a taky jsem tak udělala. Pomohla jsem mu na nohy a akorát zazvonilo na na další hodinu neuběhlo ani 5 minut od začátku a přišel mi další papírek "A mě si tak neobejmula" nad papírkem se mírně zamračím "to ty si ten kdo se tři roky neozval" napíšu a papírek mu hodím zpátky. O nedlouho mi na lavici přistane další kousek zmuchlaného papíru do kuličky. Narovnám ho a jediné co je na něm napsané je "Já musel". Dál už nic nepíšu jen se dívám před sebe další přestávka trvá 20 minut nutně si potřebují zapálit nebo zešílím, ten kluk mě dovádí k šílenství.
Hodina skončila a já rychle naházela věci do tašky a vydala se na střechu budovy. Nikde, nikdo sedla jsem si na kraj a z batohu vytáhla krabičku a barevný zapalovač. Zapálila jsem si a potáhla. Chuť se mi roznesla v ústech a po nějaké chvilce jsem vydechla kouř „To ti rodiče neřekli že je to špatné?" řekne hlas za mnou a já polekaně sebou trhnu „B-Bakugou?" dostanu ze sebe a zadívám se mu do jeho krásných očí. Opře se o zábradlí a z kapsy si taky vytáhne balíček cigaret „Proč?" zeptá se „Občas pomůže zapomenout" řeknu a opět potáhnu „K tomu je lepší alkohol" řekne a vydechne kouř. Panuje mezi námi ticho nikdo nic neříká a vyhovuje mi to.
Pět minut do začátku další hodiny se Bakugo narovná a začne něco hledat v kapse po nějaké chvíli vyloví žvýkačky a jednu si dá do pusy „Učitel by to poznal" řekne a hodí po mně balíček žvýkaček a odejde
YOU ARE READING
𝕋𝕣𝕪 𝕥𝕠 𝕦𝕟𝕕𝕖𝕣𝕤𝕥𝕒𝕟𝕕 𝕞𝕖
Random„Co ke mně vlastně cítíš?" ptala se ho dívka. On ale jen mlčel se skloněnou hlavou „Já nevím" byla jeho slova vždy kdy přišlo na tuhle otázku „JÁ NEVÍM TAK SE MĚ SNAŽ POCHOPIT" křičel co nejvíc mohl. mraky se zatáhly nebo začalo plakat sním. Kapky...
