Ráno jsem ani nepřemýšlela a vzala jsem si na sebe oblečení na bruslení a šla dolu na snídani a pak jsem si vzala klíče od mamky auta a jela jsem na stadion.
Vzala jsem si na nohy brusle a začala jen tak trénovat to co jsem si myslela že potřebuji vylepšit. Netrvalo dlouho a už se u ledu scházeli hokejisti ale nevěnovala jsem tomu pozornost protože jsem měla ještě 15 minut do jejich tréninku.
Nevím ani proč ale chtěla jsem si jen tak z legrace zkusit trojitý skok. Normálně nemám problém ho skákat takže to byla jen lehká zkouška.
Poradně jsem se rozjela a odrazila, v tu chvíli mi v hlavě projel nějaký záblesk a já jsem nezvládla dopad prostě jsem spadla.
,,Jsi v pohodě?" Podal mi ruku Tyler a pomohl mi se zvednout. Ani nevím jak se tam tak rychle dostal.
,,Jojo nebyl to tak tvrdý pád." Řekla jsem hned jak jsem se zvedla.
,,Vypadalo to strašně" řekl a usmál se.
,, Stejně už jsem chtěla jít a teď je asi nejvyšší čas." Řekla jsem a jela pryč z ledu.
Sundala jsem brusle dala je do skříňky. Sedla jsem do auta a jela domů. Přišla jsem v podstatě ve chvíli kdy doma nikdo nebyl a na lednici byl vzkaz že mamka je na výjimečné směně a sestra u kamarádky na celý víkend.
Klasicky mě nenapadlo nic originálnějšího než být zalezlá v pokoji a pustit si hudbu a snažit se přemýšlet nad něčím jiným než nad bruslením. Ale tentokrat to šlo výjimečně lehce a to protože jsem hned začala myslet na Tylera. Proč se mi s nim tak dobře povídá nebo píše, proč je tak hezký a proč je tak milý.
Z přemýšlení mě vyrušil zvonek u dveří. Hned jsem se zvedla a šla dolu otevřít.
Jak jsem otevřela shrnula jsem, protože za dveřmi stal Tyler.
,,Čau." Řekl.
,,Ahoj." Odpověděla jsem.
,,Jsi v pohodě? Vypadáš jak kdyby jsi viděla ducha." Usmál se.
,,Jo jsem naprosto v pohodě." Řekla jsem. ,,Nechceš jít dál?" Zeptala jsem se.
,,Jo proč ne." Odpověděl a vešel dovnitř.
,,Hele proč tu vlastně jsi? Teda ... Co potřebuješ?" Tak trochu nezdvořile jsem se zeptala.
,,Napadlo mě, jestli nechceš někam vyrazit?" Řekl a já jen řekla ,,Proč ne. Jen tady chvilku počkej doběhnu si na sebe vzít něco jiného. V klidu se tu posaď hned to bude." Řekla jsem a hned jsem běžela do svého pokoje.
Rychle jsem na sebe hodila bílé šaty s černými svislými pruhy dlouhé až pod kolena, černou džínovou bundu a obyčejné nízké černé tenisky potom jsem vlasy rozpustila a vzala jsem si malou černou kabelku.
,,Tak můžeme" řekla jsem když jsem přišla dolu.
,,Sluší ti to." Řekl a zvedl se z našeho gauče a šel ke mně.
,, No jasně tak jdeme!" Přikázala jsem.
On se jen usmál a poslechl. Nasedla jsem k němu do auta a celou cestu jsme si klasicky povídali. Bylo mi jedno kam jedeme protože jsem cítila že když tam bude že to bude super.
Když jsme zastavili trošku jsem se vyděsila protože jsme zastavili před arénou kde se bruslí na kolečkových bruslích.
Když jsem vylezla z auta pochopila jsem že byl můj strach na místě protože jsme vážně do té arény šli.
Když jsme si půjčili brusle tak jsem usoudila říct Tylerovi pravdu.
,,Hele asi bych ti měla něco říct. Nikdy jsem na tom nestála." Řekla jsem a trochu jsem se styděla.
,,Tak já ti pomůžu." Řekl a začal mi ty brusle zavazovat.
Když jsme měli na nohách brusle oba tak jsme se zvedli a já se opatrně při přidržování všeho možného dostala až ke vstupu na bruslící plochu. Tyler stál na ploše a čekal až na ní vlezu ale já měla strašný strach. Nevím jak ale nejspíš to poznal a tak šel blíž ke mně a podal mi ruku a já neváhala a poradně ho chytila. Když jsme ujeli nějaký kousek zjistila jsem že to není zas tak strašně těžký, ale stejně jsem se pevně držela Tylera.
,,Hele jde ti to skvěle takže mě můžeš přestat držet tak pevně protože mi asi ta ruka za chvilku upadne." Řekl a zasmál se.
,,Pardon" řekla jsem a opatrně jsem zjemnila můj stisk.
