1.

27 1 0
                                    

To byl dneska den, ještě že už je pátek, pomyslel si Souma. Spousta vaření, obsluhování, myslel na to když mířil domů. Dneska je ten den, dnes mu to řekne.

,,A Soumo, už si doma. Uvařil jsem tvoje oblíbené jídlo." Joichiro stál v kuchyni se svou typickou zástěrou. Souma se usmál a začal jíst. Miloval jeho jídla už od mala, jen v poslední době se jeho láska trochu změnila a zaměřila se víc na kuchaře, než na jeho pokrmy.
Když dojedl, tak si k němu Joichiro přisedl a začali mluvit o škole a všem možném. Souma se otce vyptával na jeho studijní léta, popíjeli víno a dobře se bavili. Souma, který v sobě měl nějaký ten alkohol, se pomalu přesouval k Joichirovi.

,,Děje se něco? Když se ještě přiblížíš, spadneš mi do klína," smál se Joichiro.
,,Hele tosan, fakt tě miluju." Naklonil se a dal mu pusu.
,,Co ten náhlý projev lásky?" Souma ho ale políbil znovu a tentokrát se o to pokusil i s jazykem. To už ho ale Joichiro odstrčil.
,,Hele, sem rád že mě obdivuješ, ale to je už trochu moc ne?"
,,To není jen o obdivu, miluju tě."

,, Ty si pil ještě před tím než si přišel domů? Kolik vína si měl?"

,,Nevysmívej se mi, myslím to vážně, nevím kdy jsem tě začal takhle vnímat, prostě se to stalo, tak to příjmi...!"

,,Víš vůbec co říkáš? Jsem tvůj táta."

,,To je důvod proč by to nešlo?!" Vykřikl zoufale Souma.

,,Jistě že je!! Není to vtipné. Fakt z tebe mluví alkohol, jinak si nedokážu představit, kde bys přišel na takové blbosti!"

,,Já si ale nedělám srandu... Promiň... já, jdu spát. Dobrou." Vyběhl po schodech a zamkl se v pokoji.

Další ráno mu Joichiro pouze nechal vzkaz na stole, že musel odejít a vrátí se až navečer. Souma celý den bloudil po domě a musel neustále přemýšlet o tom, co se stalo minulý den. Strašně ho z toho bolelo srdce. Jak si vůbec mohl myslet že by to bylo vzájemné, navíc je to nezákonné. Chápal to, ale on přece nemohl rozhodnout o tom, do koho se zamiluje. I přesto, že byl Joichiro proti, tak si s ním dal pusu. Bylo to malé vítězství předem prohrané války.

Když ho omrzelo na to pořád myslet, tak se rozhodl něco uvařit. Udělal tresku na způsob, který ho naučil Joichiro a než se nadál, byl večer. Při vaření mu čas vždycky utíkal rychleji.

,,Jsem doma." Joichiro přišel.

,,Ahoj, udělal jsem večeři, máš jí na stole, pak mi řekni jestli ti to chutnalo." Nedokázal se mu podívat do očí, jen se kolem něj prosmekl a zamířil zpátky do pokoje.

Joichiro se za ním díval a pak se usadil ke stolu.

Uběhlo asi 20 minut a Souma uslyšel zaklepání na jeho dveře. Na to vešel jeho otec dál a sedl si k němu na postel.

,,Jedl jsem tvoje jídlo, musím říct že to bylo úplně jiné, než všechno, co si doposud uvařil. Dokázal jsem ti porozumět."
Rozprostřelo se nepříjemné ticho.

,,Ty...mě jako vážně miluješ?" zeptal se nakonec Joichiro.
Souma pokýval hlavou na souhlas a hlasitě polkl.
,,Víš, občas se to asi stává, já nevím, nemám s tím zkušenosti, ale přece chápeš, že jsem tvůj táta a-"

,,Já vím!" skočil mu Souma do řeči, ,,Vím že to není správně, vím že to je proti zákonu. Jsme rodina, si mnohem starší než já, navíc jsme oba muži. Přijdu ti asi nechutný, ale já si to nevybral, nechtěl jsem se do tebe zamilovat. Všechno je to tvoje vina!" Třásl se a pak se i rozbrečel.

Joichiro nevěděl co má dělat, měl svého syna rád, ale ne takhle. A ani ve snu by ho nenapadlo, že se někdy ocitne v takové situaci. Rozhodl se ho obejmout. Souma mu vzlykal do hrudi, ale už se přestal třást. Hladil ho po vlasech a jeho pláč pomalu ustával.

,,Promiň, že jsem takový, ale prostě si nemůžu pomoct. Kdykoli tě vidím, tak mi začne rychle bušit srdce a ve škole se vždy těším až se vrátím zpátky domů k tobě. Nechci abys mě nenáviděl. Promiň...fakt pro-"

,,Ššš, to bude dobré."

Když se zdálo, že se Souma uklidnil, Joichiro ještě chvíli zůstal a utěšoval ho, ale když se chystal odejít tak, ho Souma chytil za tričko a zašeptal: ,,Nechoď pryč, nechci tu být sám."
Tak si sedl zpátky k němu a Souma si mu lehl do náručí.

,,Nedokázal bych tě nenávidět, ať už bys udělal cokoli. Dej tomu čas." Pak si Joichiro uvědomil, že Souma usnul, položil ho do postele, lehl si vedle něj a sám šel spát.

Možná to bylo tím, že Soumovi chyběla máma, možná proto se to stalo. Ale co, časem se to změní, Souma si najde holku a bude to zas jako dřív.

Shokugeki no Joichiro Where stories live. Discover now