Doctor Strange : In the Multiverse of madness [Fanfiction Marvel]

You're welcome

Strange nadzvedne obočí jako kdyby tohle nečekal,že řeknu. Jako kdyby neslyšel mojí předešlou větu. To je opravdu tak udivený nebo to jen hraje? Zajímalo by mě co si o mě teď myslí. Rozhodně je jiný než Stephen, který mě zachránil z toho chaosu, je víc normální, hrdinský což je divný. Wong je aktuálně zaskočen tím co mu řekl Strange i co jsem řekla já, přijde mi,že se brzy oba dva složí. Trochu se ušklíbnu a odkašlu si abych je upozornila,že na mě už dlouho čučí. Strange přestane přemýšlet nad mým jménem, lehce se ošije a znovu se zatváří tím jeho kamenný výraz se, kterým vypadá spíš roztomile, kupodivu. Nadechne se aby si ještě jednou přehrál v hlavě situaci ,,Slečno Strangeová, tedy co vás sem přivádí?", vyjde z jeho úst a  já se usměju. Tak a teď začíná vymýšlení. Ještě si svůj neposlušný pramen mých hnědých vlasů dám za ucho, na sucho polknu a odkašlu si aby to nabralo ten správný efekt.

,,Jak jistě oba dva víte..Vaším činem s Peterem Parkerem jste otevřel multivesmír. Nikdo neví co vyjde z těch trhlin," začnu a přitom začnu chodit pomalu po místnosti  a prohlížet si exponáty po skříních. Zastavím se u vitríny ve, které je vystaven  další modrý plášť. Uchvátí mě jak je dlouhý, zhruba tak po kotníky, má velký límec okolo krku, který dodává nositeli eleganci. Na límci jsou nějaké zlaté znaky všité do látky, na plášti jsou i ze vnitř jemné ornamenty v podobě kruhů. Ten plášť je nádherný, hned ho musím mít pomyslela jsem si. Podívám se na ně abych se ujistila zda ví o Strangeových činech. Přikývnou, já se zaraduji a znovu se otočím k plášti.

,,Patřím k radě Illuminátům, těm nejsilnějším hrdinům, kteří rozhodují o osudech všech odchylek. Poslali mě sem aby vás pohlídala." řeknu a pomalu přejdu k dalším exponátům, dalším kouskem je dvojprsten, který už stejně mám takže tenhle je mi k ničemu. Oba dva se pobaveně na sebe kouknout začnou se hlasitě smát, otočím se zpátky čelem na ně. Mají problém zadržet ten smích, který je náhle popadl.

,,Nás? Nás pohlídat?" zeptá se pobaveně Strange, dobře uznávám to jsem zrovna moc dobře nevymyslela. Sama se mi moc nechce "hlídat" tyhle dva magory. Dokonce jednou když jsem jednou byla na jedné misi potkala ksem holku jménem Madness. Měla jsem za úkol v její realitě zabít Christine Palmerovou, ta holka se Strangem mi to,ale pokazili a musela jsem z jejich reality zdrhnout. Sama dívka měla totiž moc ráda Avengers, podle všech informací chovala nějaké ty pocity ke Strangeovi. Ach, jak ta láska je slepá...Sice jsem žádnou lásku ještě nikdy nezažila,ale doufám,že se nikdy nezamiluji do člověka, kterého nemohu milovat. U Madness bylo jasné,že o  ní Strange nebude mít zájem. Pokrčím rameny a kývnu. Oni se začnou zase smát a toho už mám opravdu dost, vykřiknu z celým hlasivek a toho vzteku, přitom se mi v rukách objeví jiskřičky modré telekineze, kterými bouchnu o podlahu čímž udělám dvě, docela velké, díry v podlaze. To už se páni přestanou smát a jsou zticha, konečně. Vím, jsem vtipná,ale teď moje situace není vtipná.

,,Takže...to bysme měli..A ano, mám za úkol dohlížet na to co vy provedete." řeknu naštvaně a mrknu okem. Stále,ale vidím jak si oni mě neváží. No..když to nejde po dobrém tak to půjde po zlém, co naděláme. Dám před sebe nataženou ruku ve, které jsou už vidět "světýlka" telekineze, ušklíbnu se. Čarodějové jaksi vytuší,že z tohle nevěstí nic dobrého a v rukou se jim už objeví mystické štíty. Tohle bude hračka pomyslím si a začnu vymýšlet plán. Jemným pohybem prstu pomocí telekineze vytrhnu ze skleněné vitríny ten modrý plášť, který se mi tak líbil a za chvíli mi 'nasedne' na záda.

,,Nedělej to, ten plášť je nebezpečný." upozorní mě Strange a mrkne okem přičemž mu to opětuji.

,,To já taky." odseknu a začnu hýbat prsty na dlaních pravé ruky čímž poruším Wongův štít a začnu ho škrtit. Strange si toho ihned všimne a vykouzlí mystické lano, kterým zastaví moji ruku.

,,Nech toho." upozorní mě ještě jedno, protočím panenkama. V tu chvíli si uvědomím,že to co dělám je špatně, vždyť Wong za to nemůže, je jen něco jako civilista. Z očí mi vyteče nechtěná slza, zaváhám zda mám Wonga pustit či ne. Podívám se ještě jednou na Stephena, který má už v rukou mystické štíty.

Rozhodnu se pro tu méně bolestivější metodu.

Pomocí telekineze hodím Wonga do jedné zdi svatyně a on už mizí v té špíně, cihlách a prachu. Strange se pokusím odhodit druhou rukou též do zdi nebo někam kde by už nepřekážel, on to však ustojí a pomocí pláště začne levitovat nad zemí. Otočím se k němu čelem a taky se pomocí telekineze trochu nadzvednu nad zem. Podívám se na svoje prsty, jsou celé černé. Že by ten plášť čerpal z černé magie? To by vysvětlovalo tu ochranu.

,,Nech mě to vysvětlit." přešla jsem hned z vykání na tykání zakřičením na něj. On ignoroval moji omluvu. To jestli se to vůbec za omluvu považovat dá..Strange proti mě pošle jeden z mystických štítech, já už nestihnu nijak zareagoval a štít se vstřebá do mého těla. Zavřu oči, cítím najednou silné bolesti hlavy, že by halucinace? Hmm..to by sedělo na toho Čáryfuka.

Cítím nekonečný, mě velmi známý mužský hlas Strange se slovy "jen se podívej na sebe". Tohle sousloví se opakuje dokola až z toho mě začne třeštit tak hrozně hlava,že otevřu nakonec oči.

Nacházím se v nějaké světlé místnosti, zřejmě kuchyni nějakého rodinné domu. Místností zní nějaká vánoční koleda. Kuchyň je patřičně vyzdobena do vánočního. Ubrusy s potiskem sněhuláků, na stole různé barevné skleničky, figurky Santů..prostě krása. Mám ráda Vánoce, mohla bych je slavit každý den, klidně i bez dárků. Mám ráda ty časy s rodinou, časy radosti,...

Najednou se vedle mě objeví Strange s jeho pláštíkem, nijak však na něj neútočím, protože chci sledovat co se v místnosti děje, najednou ucítím vůni cukroví. Odněkud začne znít však nějaké pípání čehož se hodně leknu. Z krátkého přemýšlení mě napadne,že to asi bude trouba v kuchyni, která začala pípat, protože cukroví v ní je upečené.

Do místnosti vyjde v naprostém klidu dívka.

Jsem to já.

S těhotenským břichem.

Počkat..Co?! Co se to dop*dele děje?!