Doctor Strange : In the Multiverse of madness [Fanfiction Marvel]

Your name?

Tony prikývne a hned začne pohotově mluvit:, ,,Jiné řešení se určitě najde. Scarlet vymažeme paměť, vzpomínky na všechno co je slouženo se zlým i normálním Strangem, jeho případem..prostě všechno vo s ním je spojeno. Tím zajistíme,že Scarlet bude pracovat tak jak by měla." řekl naprosto klidně,ale já jsem si už začala dělat obavy. Vymazání myšlenek moc neprefuji, neboť když Illumináti vymazají někomu myšlenky znamená to to,že jeho myšlenky dají do takové zvláštní  sklenice, kterou zavřou a mohou se na ty myšlenky kdykoliv kouknout. Zakroutím hlavou pro nesouhlas aby to všichni viděli, Tonymu nikdo nevymyl hlavu tak nemůže vědět jaké to je natož já to nevím.

,,Tony..já nechci abyste se mi hrabali v myšlenkách." řeknu rovnou a v tu chvíli se podívám na Xaviera, který se tváří docela překvapeně z mojí věty. Nadzvednu obočí a on se pouze usměje a přestane s jeho překvapeným výrazem. Tony se přisune víc ke mě a dá hlavu naproti té mé, věnuje mi přitom jeho soucitný úsměv.

,,No tak..Brambůrko, věř mi. Budeš v pořádku. Na tvoje myšlenky dohlédme a nebudeme se v nich hrabat," řekne potiše abych to slyšela jen já čímž se mě snaží uklidnit. Opravdu ví co mě uklidní, je vidět,že je to opravdu dobrý kamarád , ,,Navíc celou dobu co budeš se Strangem na tebe budeme dohlížet." dokončí a mrkne okem. Potom se odtáhne zpátky ke své polovině stolu, začnu přemýšlet o tom co mi chtějí udělat.

,,Takže..přijdu o všechny vzpomínky na Strange?" zeptám se abych se ujistila v tom co  pan Hranolka řekl. Všichni kývnou a já pokrčím rameny, podívám se z okna, které je naproti stolu. Je tam vidět noční Londýn na, který máme krásný výhled, neboť jsme v nejvyšším patře muzea.  Všichni jsou najednou zticha, jako kdyby už neměli co namítat. To ticho,ale přeruší Stark, který začne zase žvanit, jak nečekané:, ,,Udělal jsem si rychle grafy o tom jak by Strangeové důvěřovali Scar. Datk Strange by v ní měl vidět dívku, která mu kývne na všechno, neboť se jí líbí. U Strange normálního tomu je jinak.. Ten jí bude důvěřovat až po absolutním bodě v čase." dokončil svůj, jako obvykle, nudný monolog. Zvednu se z židle a přejdu k oknu ze, kterého začnu zase koukat a kochat se nočním Londýnem.

,,Po jakém absolutním bodě v čase?" zeptala jsem se Tonyho. On trochu zaváhal. Odkud to vím? Jsem telepat, né že bych Tonymu už nečetla myšlenky,ale jeho emoce můžu číst i bez myšlenek když se mi zachce. Tony se zvedne a stoupne si vedle mě, teď tam už u toho blbýho okna stojí dva idioti v podání Hranolky a Brambůrky. Bože..kde jsme na tyhle přezdívky přišli. Nebylo to náhodou když jsme byli v tom Mekáči jak jsme tam celou podlahu zamazali od kečupu, neboť jsme si hráli na kečupové piráty? Jo..to je asi ono..

,,Ty sama víš,že ti to nemůžu říct." řekne Tony soucitně a já na něj hodím úšklebek. Strčím do něj bokem přičemž on málem spadne,ale udrží rovnováhu. Začnu se smát na celou místnost.

,,Ty seš fakt pako ty Hranolko." zasměju se a utřu si slzy z toho smíchu z očí. On si odkašle,neboť se taky sám dusí tím smíchem. Kéž byste tohle viděli..

No jen si představte. Moderní místnost, prosklená s výhledem na celý Londýn. Uprostřed stůl okolo, kterého sedí celý tým Illuminátů. No a najednou u těch oken stojí divně se svíjející, dusící se dva magoři, kteří si přezdívají Hranolka a Brambůrka. Krásná představa, co?

Pokusíme se skludnit což nám za chvíli vyjde. Narovnám se, nadechnu se a vydechnu. Podívám se na Tonyho, který má co dělat aby udržel smích.

,,Dobře..jdu do toho." vydechnu a on zvážní, kývne.

,,No konečně, tak já už půjdu. Se Susan mám v 23:00 meet přes Google." řekne Reed a přitom se zvedne. Vlastně jsem úplně zapomněla jak se vlastně Susan má a podobně, přitom o ní Reed sní každý den o tom jak mu chybí,ale to už si musí zvyknout. Každý z nás musel někoho,něco opustit aby ho Xavier vybral jako dalšího člena Illuminátů.

Najednou na celou místnost začne znít písnička od Spice girls - Wannabe.

Tu písničku s Tonym milujeme. Začne tančit jako hranolka a chipsy v olejovém oleji, které se brzy spálí. Mezitím všichni už odejdou z místnosti, neboť je to začala to všechno nudit už po mém koncertě s Curtem a Smells like teen spirit - říkám tomu profesionální vytí. Trsáme do konce písničky další dvě minuty. Až se už písnička zastavíme se i my. Stojíme u sebe zády k sobě, já mám na obličeji svůj hraný vyděšený úsměv, naproti mému tělu vzdvyžené ruce u čehož vypadám jako Miloš Zeman s jeho "Aligátorem". Tony má Jednu ruku víc u hrudi s roztaženou dlaní a druhou ruku dál od sebe s pomstychtivým výrazem. Magor, normálně..

- Přitomnost -

Oba dva se na mě koukají jak na idiota. Mám na tváři široký úsměv, neboť mě přemohla vlna smíchu a ani nevím proč. Ale samozřejmě se to snažím zadržet.

,,Scarlet Strange?" zopakuje moje jméno Strange. Já přikývnu, nezdá se mi být nijak překvapený nebo to alespoň skrývá, dokonale skrývá. Oba dva se na sebe kouknou a Wong pokrčí rameny. Moje vlasy vlajou v menším vánku, který je ve svatyni, přičemž mi nepříjemně lechtají v obličeji. Protočím panenkama a vlasy si dám do culíku pomocí gumičky, kterou nosívám v obleku.

,,Strangi..to se mi nezdá-" začne Wong,ale čaroděj ho přeruší:, ,,Nech ji." dokončí potiše a znovu nahodí ten sebejistý pohled. Už mě to čekání s nima začíná nudit.

,,Nuže..slečno..," začne a přitom si nemůže vzpomenot na moje příjmení, jak typické na Stephena Vincenta Strange, který má delší jméno jak já..nebo počkat já vlastně zapomněla,že mám i druhé jméno. Anojo..Scarlet Lexia Strange. Ale jak jste již mohli poznat jméno Lexia moc nepoužívám.

,,Strangeová." řeknu klidně a přitom si dám zkřížené ruce na prsa.

♡Post credit scene♡

,,Stephene, já jsem nijak nemohla. Já nemůžu za to,že jsem se zamilovala do záporáka-"

,,Mé Varianty, připomínám."

,,Dobře, přiznávám. Ale co na tom je špatného?"

,,Všechno, narušila jsi multivesmíry. Teď se pojí k sobě ještě víc."

,,Pokud vím já nebyla jediná, která narušila časové linie."

,,Nesváděj to na tohle."

,,Tak ty to nesváděj k mým příhodám s Strangem."

,,NorthWiew je už minulostí."

,,Myslel jsem,že se nechceš bavit o příhodách ve NorthWiew."

,,Vždyť tys začal."