Byl oproti němu tak moc mladý… jen proto svolil ke všemu, co se tu noc odehrálo… chtěl získat zkušenosti, chtěl působit vyspěle a zkušeně, chtěl si ho získat. A on nevypadal, že by si ho někdo mohl získat vůbec něčím jiným, než právě tímhle.
A teď tu stojí, ve dvaceti drží za ruku svého tříletého chlapečka a poslouchá jeho žvatlání o tom, jak se měl ve školce, co měli na oběd a co dělali a co paní učitelka říkala a kdo zlobil a kdo si s čím hrál, jaká holčička mu sebrala autíčko na hraní a…
„A tak jí pani vychovatevka žekva, že mi to autíčko má vlátit…“
„Aha… a byl jsi po obědě spinkat?“ Otevře dveře do domu a nastoupí s malým do výtahu.
Ten mezi tím něco povídá a pořád se tomu směje. Vyjedou nahoru, do pátého patra, a vejdou do jejich maličkého bytečku.
„Jsem zpátky! I s naším broučkem!“ zakřičí do bytu a z malého Mickeyho udělá letadlo. Doběhnou až do obýváku a provizorní ložnice i pokojíčku pro chlapečka a vrhnou se na ležícího muže. Ten zaúpí a oba dva obejme, každého jednou rukou, a uklidní je svým hlazením. Tedy, alespoň Harryho, Mickey je pořád stejně hyperaktivní. Začne po mužích skákat a dělá na ně nálety.
„Někdo tu dneska byl…“ poví Niall tiše a podívá se Harrymu do očí. Ten zvědavě nadzvedne obočí a položí ruku na milencův zadeček.
„A kdo to byl?“ nadhodí, aby pokračoval, a víc se k němu natiskne.
„No… představil se mi jako tvůj starý známý, ale když jsem si přečetl jméno na lístečku, který mi pro tebe dal… tak jsem zjistil, že to není ledajaký starý známý.“ Těžce vydechne a ani neví, proč se mu chce brečet. Snad se bojí, že k němu Harry odejde i s Mickeym a on tu zůstane sám, bez dvou jediných osob, které kdy miloval.
„Nialle…“ kudrnka se posadí a chytí ho pevně za ruku. „Byl to ten, který si myslím, že to byl?“ zeptá se vyděšeně a zakleje k pánubohu. „Jak mě doprdele našel?!“ začne okamžitě vyšilovat a Niall si v duchu vynadá, jak si mohl myslet, že by k němu jeho Harry odešel, když z něj má takový strach.
„Klid, miláčku, uklidni se… nic se ti nemůže stát, ano? Vždyť jsi mi nikdy neříkal, že by ti nějak ubližoval…“ nadějně se usměje a honem rychle jej obejme.
„Ale víš, co mi řekl…?!“
Že pokud zjistí, že si to miminko nechal, tak se ho vlastnoručně zbaví…?
„Ano, vím, kocourku…“
„Sakra! Jednou se Mickeyho dotkne, tak ho zabiju,“ rozpláče se hystericky a chlapeček k nim vystrašeně přiběhne od svých hraček.
„Tatí?“ Tak jim říká, když oslovuje oba dva…
„Ano, sluníčko?“ otočí se Harry i Niall a hned si ho sáčkují mezi sebe. On se hihňá a už zapomněl, že táta Harry plakal, je s nimi a cítí, že ho mají rádi.
„Já vás mám táááákhve lád,“ zakřičí a ruce roztáhne, aby viděli jak moc. Harry se rozpláče ještě víc, protože i když Nialla nadevšechno miluje, Mickey je jeho celý svět.
„A my tě tááááááááááááááááákhle moc milujeme,“ ukáže mu blonďatý tatínek a mimoděčně pohladí kudrlinku po tváři.
Niallovi občas je trošku líto, že malý není jeho vlastní. Miluje jej jako vlastního, stará se o něj, vychoval jej. Harry mu nikdy nepřestane děkovat, že se o něj postaral, když přišel s rostoucím bříškem a pláčem. Že se mu postaral o to, aby jeho syn vyrůstal v úplné rodině. Milující.
